Bohumil Boček

Absolvoval Vyšší textilní školu v Brně. Po vypuknutí první světové války narukoval do rakousko-uherské armády, avšak již v říjnu 1914 byl zajat na východní frontě. Poté se zapojil do Československých legií, s nimiž bojoval u Zborova, na Sibiři a na Ukrajině. Do Československa (ČSR) se vrátil v roce 1920 v hodnosti štábního kapitána. Od roku 1921 byl vojákem z povolání a od listopadu 1924 studoval na Vysoké škole válečné v Praze. V meziválečném období zastával různé významné funkce v armádě a od října 1935 se stal velitelem 6. hraničářského praporu v Domažlicích. Po nacistické okupaci v březnu 1939 se zapojil do vojenské odbojové organizace Obrana národa, kde se podílel na útěcích letců a dalších klíčových vojáků do zahraničí. Po odchodu do ilegality nakonec opustil Protektorát Čechy a Morava a od července 1940 do dubna 1944 působil v Londýně jako přednosta I. odboru exilového ministerstva národní obrany (MNO). V srpnu 1944 se stal v hodnosti brigádního generála zástupcem velitele a posléze velitelem První československé pěší brigády v Sovětském svazu (SSSR). Zapojil se do operací na Dukle a od prosince 1944 vykonával funkci zástupce velitele 1. československého armádního sboru v Sovětském svazu (SSSR). Před koncem války byl v dubnu 1945 jmenován náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci. V hodnosti armádního generála pak ve funkcích člena Nejvyšší rady obrany státu, Vojenské rady při předsednictvu vlády a Armádního poradního sboru významně ovlivňoval poválečnou podobu velitelského sboru československé branné moci. Po komunistickém únorovém převratu v roce 1948 se zapojil do čistek v armádě, avšak po zatčení syna Zdeňka v červenci téhož roku za údajnou protistátní činnost byl odvolán z vysokých armádních funkcí a pracoval ve Vojenském vědeckém ústavu. Roku 1950 odešel do penze a v únoru 1951 byl zatčen. Dne 24. 7. 1952 byl odsouzen na doživotí. V důsledku špatného zdravotního stavu zemřel 16. 10. 1952 ve valdické věznici.

V letech 1962 a 1972 byl na základě soudních rozhodnutí částečně rehabilitován. Plně rehabilitován včetně vrácení vojenské hodnosti byl až po pádu komuistického režimu v roce 1991.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Bohumila Bočka.

BÍLEK, Jiří: Bohumil Boček. In: Vojenské osobnosti odboje 1939–1945. Praha: VHÚ Praha – VHÚ Bratislava, 2005, s. 30. BÍLEK, Jiří: Bohumil Boček. In: Biografický slovník českých zemí. Bi–Bog. Praha: Libri – Historický ústav AV ČR, 2006, s. 579–580. TOMEŠ, Josef, a kol.: Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha – Litomyšl: Paseka – Petr Meissner, 1999, s. 109.