Otto Eisler

V roce 1913 vystudoval chemický obor na Vysoké škole technické ve Vídni. Během první světové války utrpěl zranění a byl poslán do zaměstnání v civilním sektoru. Počátkem 20. let pracoval jako chemik v průmyslových továrnách v Bratislavě a ve Vídni. Později byl společníkem v soukromé firmě na výrobu podlah a izolační práce. V letech 1928–1939 pracoval u ostravské Komanditní společnosti Julius Rütgers zabývající se zpracováním benzolu a dehtu, v níž prošel řadou funkcí, a v letech 1932–1939 zde působil jako vedoucí ředitel. Po okupaci odešel v červnu 1939 do exilu ve Velké Británii, kde pracoval do roku 1943 jako technický poradce u různých firem na zpracování dehtu. V letech 1943–1945 působil jako ředitel Československé zásobovací a dopravní společnosti. Koncem roku 1945 se vrátil do Prahy, v únoru 1946 nastoupil zaměstnání v Československých chemických závodech, n. p., a v únoru 1948 se stal náměstkem ředitele. Tuto funkci zastával až do 8. 12. 1948, kdy byl zatčen a posléze odsouzen na šest a půl měsíce pro nezákonný obchod s naftalínem (trest odpykal vazbou). Po propuštění byl přikázán do tábora nucených prací. Politicky se organizoval od roku 1946 v Komunistické straně Československa (KSČ), v níž působil jako poradce pro chemický průmysl při Národohospodářské komisi Ústředního výboru KSČ (NHK ÚV KSČ). Dne 22. 1. 1951 byl zatčen a později obviněn ze „špatné kádrové politiky“ a „škodlivé činnosti“ v chemickém průmyslu.

Po odsouzení dne 7. 8. 1954 na 16 let odnětí svobody byl vězněn v Ilavě a na Pankráci. V roce 1958 mu byl revizí procesu trest snížen na osm let a posléze došlo k dalšímu zmírnění, jelikož se na trestnou činnost vztahovala amnestie prezidenta republiky z června 1948. Dne 22. 12. 1958 došlo k jeho propuštění na svobodu. V roce 1963 byl rehabilitován.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-26.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Otto Eislera.