Ladislav Holdoš

Po absolvování obchodní akademie v Turčianském Sv. Martině nastoupil místo úředníka ve Slovenské národní bance v Ružomberku a později ve Spišské Nové Vsi. Od roku 1935 byl členem KSČ. Roku 1936 se zapojil do občanské války ve Španělsku jako příslušník Mezinárodních brigád (tzv. interbrigády) bojujících na straně španělských republikánů proti silám generála Francisca Franca. Během služby u kulometné roty 5. mezinárodního praporu Ernst Thälmann byl Holdoš vážně zraněn a po zotavení vykonával funkci vedoucího sekce kádrové služby ve středisku interbrigád v Albacete. Po návratu na frontu sloužil u 17. protiletadlové baterie Klement Gottwald a zapojil se do bojů o Madrid. Po stažení interbrigád ze španělského území v roce 1939 zůstal v zemi jako vojenský instruktor. Po vypuknutí druhé světové války a okupaci Francie v červnu 1940 byl aktivní ve francouzském odboji coby člen ilegální organizace Main-d'œuvre immigrée (MOI), která mj. prováděla sabotážní operace proti nacistické okupační správě. Po zatčení gestapem v roce 1943 byl vězněn v koncentračním táboře v Buchenwaldu, z něhož jej osvobodila americká armáda v dubnu roku 1945. Do osvobozeného ČSR se vrátil jako válečný hrdina a záhy začala jeho strmá kariéra. Stal se členem Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ) i významným funkcionářem Ústředního výboru KSS (ÚV KSS), do něhož byl zvolen v srpnu 1945 na stranické konferenci v Žilině. Zároveň byl členem sekretariátu ÚV KSS a jeho tajemníkem (v průběhu roku 1947) pro masově-organizační činnost. Jeho postupu pomáhala i výrazná podpora tehdejšího náměstka předsedy vlády Viliama Širokého, jehož znal již z doby svého pobytu ve Francii. Široký jej využíval jako spojence při boji o mocenský vliv v KSS proti jejím vrcholným představitelům Gustavu Husákovi a Ladislavu Novomeskému, kteří podle pražského centra KSČ příliš prosazovali slovenské národní zájmy. V poválečném období Holdoš taktéž od roku 1945 trvale zasedal jako poslanec NS a SNR. Po komunistickém státním převratu v únoru 1948 byl iniciátorem stranických čistek na Slovensku. Poté, co Husákova politická kariéra skončila v důsledku obvinění z tzv. buržoazního nacionalismu, jej Holdoš v dubnu 1950 nahradil ve Sboru pověřenců jako nový pověřenec pro věci církevní. V této vlivné pozici se podílel na perzekuci představitelů církví a náboženských kongregací na Slovensku a angažoval se mj. při likvidaci řeckokatolické církve v Prešově v rámci tzv. „Akce P“. Záhy se i on stal obětí perzekuce související s „hledáním nepřátel uvnitř strany“ a počátkem února 1951 při cestě z Prahy byl zatčen, zbaven veškerých funkcí a převezen do vazby v ruzyňské věznici.

Po absolvování obchodní akademie v Turčianském Sv. Martině nastoupil místo úředníka ve Slovenské národní bance v Ružomberku a později ve Spišské Nové Vsi. Od roku 1935 byl členem KSČ. Roku 1936 se zapojil do občanské války ve Španělsku jako příslušník Mezinárodních brigád (tzv. interbrigády) bojujících na straně španělských republikánů proti silám generála Francisca Franca. Během služby u kulometné roty 5. mezinárodního praporu Ernst Thälmann byl Holdoš vážně zraněn a po zotavení vykonával funkci vedoucího sekce kádrové služby ve středisku interbrigád v Albacete. Po návratu na frontu sloužil u 17. protiletadlové baterie Klement Gottwald a zapojil se do bojů o Madrid. Po stažení interbrigád ze španělského území v roce 1939 zůstal v zemi jako vojenský instruktor. Po vypuknutí druhé světové války a okupaci Francie v červnu 1940 byl aktivní ve francouzském odboji coby člen ilegální organizace Main-d'œuvre immigrée (MOI), která mj. prováděla sabotážní operace proti nacistické okupační správě. Po zatčení gestapem v roce 1943 byl vězněn v koncentračním táboře v Buchenwaldu, z něhož jej osvobodila americká armáda v dubnu roku 1945. Do osvobozeného ČSR se vrátil jako válečný hrdina a záhy začala jeho strmá kariéra. Stal se členem Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ) i významným funkcionářem Ústředního výboru KSS (ÚV KSS), do něhož byl zvolen v srpnu 1945 na stranické konferenci v Žilině. Zároveň byl členem sekretariátu ÚV KSS a jeho tajemníkem (v průběhu roku 1947) pro masově-organizační činnost. Jeho postupu pomáhala i výrazná podpora tehdejšího náměstka předsedy vlády Viliama Širokého, jehož znal již z doby svého pobytu ve Francii. Široký jej využíval jako spojence při boji o mocenský vliv v KSS proti jejím vrcholným představitelům Gustavu Husákovi a Ladislavu Novomeskému, kteří podle pražského centra KSČ příliš prosazovali slovenské národní zájmy. V poválečném období Holdoš taktéž od roku 1945 trvale zasedal jako poslanec NS a SNR. Po komunistickém státním převratu v únoru 1948 byl iniciátorem stranických čistek na Slovensku. Poté, co Husákova politická kariéra skončila v důsledku obvinění z tzv. buržoazního nacionalismu, jej Holdoš v dubnu 1950 nahradil ve Sboru pověřenců jako nový pověřenec pro věci církevní. V této vlivné pozici se podílel na perzekuci představitelů církví a náboženských kongregací na Slovensku a angažoval se mj. při likvidaci řeckokatolické církve v Prešově v rámci tzv. „Akce P“. Záhy se i on stal obětí perzekuce související s „hledáním nepřátel uvnitř strany“ a počátkem února 1951 při cestě z Prahy byl zatčen, zbaven veškerých funkcí a převezen do vazby v ruzyňské věznici.

Národní archiv - f. Ústřední výbor Komunistické strany Československa – Generální sekretariát ÚV KSČ 1945–1951, sv. 38, a. j. 292.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. j. 799.

DEJMEK, Jindřich a kol.: Diplomacie Československa. Díl II.: Biografický slovník československých diplomatů. Praha: Academia, 2003, s. 358. HOLDOŠ, Ladislav – BARTOŠEK, Karel: Svědek Husákova procesu vypovídá. Rozhovory Karla Bartoška s Ladislavem Holdošem o zážitcích z věznic a táborů pěti zemí, o komunistech bez moci a u moci, o Slovensku a o jiném. Praha: Naše vojsko, 1991. LONDÁKOVÁ, Elena: Ladislav Holdoš. In: ANEV, Petr - BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921-1989) A-K. Praha: Academia-ÚSTR, s. 447–450. MACHÁČEK, Michal: Gustáv Husák. Praha: Vyšehrad, 2017.