Pavel Kavan

Absolvoval práva a během studií si přivydělával kondicemi a různými příležitostnými pracemi. Po nacistické okupaci v březnu 1939 se zapojil do odboje. Posléze byl nucen uprchnout do exilu a přes Polsko se dostal do Francie, kde na jaře 1940 vstoupil do Československé zahraniční armády, v níž sloužil až do demobilizace v červenci 1945. Po okupaci se dal do služeb ministerstva zahraničních věcí (MZV) a od února 1947 působil na československém velvyslanectví v Londýně. Oženil se s anglickou státní příslušnicí Jean Rosemary Edwardsovou, s níž měl dva syny. Starší Jan se později stal známým politikem a diplomatem. V říjnu 1950 byl Pavel Kavan odvolán z Londýna do Prahy a dále pracoval jako úředník na MZV. Dne 1. 7. 1952 byl zatčen.

Během hlavního procesu proti „Rudolfu Slánskému a spol.“ vystoupil jako svědek. Sám byl odsouzen dne 26. 5.1953 k 25 letům vězení. Trest si odpykával v Leopoldově a na Jáchymovsku. Na základě revize procesu byl původní rozsudek dne 23. 12. 1955 zrušen a téhož dne byl propuštěn na svobodu. V následujících letech se potýkal se zdravotními problémy a v roce 1960 zemřel. V roce 1963 byl rehabilitován.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Pavla Kavana.

KAVANOVÁ, Rosemary: Cena svobody. Žvot Angličanky v Praze. 2. vydání. Praha: Brána, 2017.