Ladislav Machoň

V roce 1911 vystudoval architekturu na České škole technické v Praze. V letech 1909−1927 působil v ateliéru Jana Kotěry a během své praxe vykonal řadu studijních cest po celé Evropě. Pohyboval se v elitní pražské společnosti a od roku 1925 byl aktivním svobodným zednářem a spoluzakladatelem lóže Sibi et Posteris. Stal se významným reprezentantem moderního klasicismu a funkcionalismu. Byl autorem řady zásadních architektonických projektů první republiky, jako např. průčelí Realistického divadla v Praze (1918), vily bratří Čapků na pražských Vinohradech (1923−1924), vily Otakara Španiela na Ořechovce (1924), úpravy Klementina (1926−1934) či paláce Passage v Pardubicích. Taktéž provedl dostavbu Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze s vlastním řešením interiéru (1924−1930). Realizoval i řadu scénických výprav a návrhů pomníků, jako např. úpravu kaple s hrobem J. A. Komenského v Naardenu (1934−1937). Během nacistické okupace pracoval na výstavě „Za novou architekturu“ a po válce se stal na nějaký čas členem rady Zemského národního výboru v Praze jako referent pro plánování. V roce 1946 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ) a v rámci jejích pražských krajských struktur zastával funkci člena národohospodářské komise. Stál u zrodu národního podniku Stavoprojekt, v němž po válce pracoval. Vedle toho se dál angažoval coby svobodný zednář. Stal se mistrem lóže Sibi et Posteris, což byla také záminka k jeho zatčení v červenci 1952.

Dne 16. 2. 1954 byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody a již koncem dubna téhož roku byl podmínečně propuštěn. Na základě revize procesu na přelomu 50. a 60. let byl rehabilitován. Poté pracoval jako architekt v Ústavu pro projektování hlavního města Prahy.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Zvláštní vyšetřovací spisy (ZV), arch. č. ZV-167, sv. 3.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Ladislava Machoně.

TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 313.