Karel Markus

V roce 1919 se rodina přestěhovala z Vídně do Karlových Varů, kde se stali nájemci hotelu a divadla „Střelnice“. V roce 1927 se rodiče odstěhovali do Vratislavi, kde převzali velkou koncertní kavárnu a cukrárnu „Wien“. I přes značně bohémský život, který v mládí vedl, se mu podařilo v Karlových Varech vystudovat střední školu a poté se odstěhoval za rodinou do Vratislavi, kde žil v letech 1928–1931. V Polsku studoval národohospodářství, které nedokončil. Posléze krátce pobýval v Německu a po návratu do Československa (ČSR) počátkem roku 1932 se začal živit jako soukromý učitel němčiny v Praze. V české metropoli se dostal do komunistického prostředí, osvojil si ideologii třídního boje a působil v Levé frontě. Dne 1. 5. 1933 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ) a stal se členem Okresního výboru KSČ v Karlových Varech. Posléze navštěvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou dokončil v roce 1936. Během studií se stal politickým vedoucím německé sekce Komunistické studentské frakce (Kostufra) a později se angažoval v Solidaritě. V letech 1937–1938 pracoval jako advokátní koncipient v Praze. V důsledku nacistické okupace odešel do polského exilu, kde se společně s Hermannem Fieldem spolupodílel na pomoci komunistickým emigrantům. Po napadení Polska nacisty odešel do Lvova a posléze do Sovětského svazu (SSSR), kde později vstoupil do československé zahraniční armády. Ve vojenských jednotkách se věnoval politické práci a zúčastnil se východního tažení. Po okupaci dále působil v armádě a v ústřední stranické branné komisi. V době po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 nastoupil jako národohospodářský tajemník pro zahraniční obchod do aparátu Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ). Odtud přešel na ministerstvo zahraničního obchodu (MZO), kde působil jako přednosta plánovacího a studijního odboru. V září 1949 byl zatčen kvůli svým stykům s Hermannem Fieldem a dne 29. 6. 1950 odsouzen v rámci skupiny „Gejza Pavlík a spol.“ pro trestný čin „ohrožení státního tajemství“ ke čtyřletému vězení.

V roce 1953 byl propuštěn na svobodu a v říjnu 1955 v rámci revize procesu zproštěn původní obžaloby. Počátkem 60. let byl rehabilitován.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-43. f. Inspekce ministra vnitra (A 8/2), inv. j 15–16.