Eduard Outrata

V roce 1922 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a také hospodářské vědy na Vysoké škole obchodní. V roce 1923 nastoupil do zaměstnání v Československé zbrojovce v Brně, kde v letech 1933−1937 zastával pozici obchodního ředitele a v letech 1937−1939 generálního ředitele. Záhy po nacistické okupaci v březnu 1939 se zapojil do ilegální činnosti, při níž řídil evakuaci specialistů, peněz a technologií ze Zbrojovky do západní Evropy. V květnu 1939 odešel do exilu ve Francii, kde se podílel na spoluzaložení Československého národního výboru v Paříži. Po porážce Francie přesídlil v roce 1940 do Velké Británie, kde působil v londýnské exilové vládě jako ministr financí (1940−1941) a posléze jako ministr průmyslu, obchodu a živností (1941−1942). Poté byl členem londýnské exilové Státní rady československé (1942−1945). Britské vládě poskytl některé technologické novinky ze Zbrojovky, což se významně promítlo ve výzbroji spojeneckých armád. Po okupaci se stal generálním sekretářem Hospodářské rady při předsednictvu vlády (1945−1949), místopředsedou Ústřední plánovací komise (1946–1949), jež vypracovala dvouletý (1947−1948) a první pětiletý plán (1949−1953), a náměstkem ministra − předsedy Státní plánovací komise (1949−1951). Díky svému loajálnímu postoji ke komunistům se i přes svoji dřívější inklinaci k národním socialistům udržel ve vyšších funkcích po státním převratu v únoru 1948. V témže roce se stal členem Komunistické strany Československa. V dubnu 1952 byl zatčen a později obviněn ze sabotáže socialistického vývoje československé ekonomiky.

Dne 5. 11. 1954 byl odsouzen ke 12 letům odnětí svobody, které si odpykával na Mírově. V březnu 1955 mu byl výkon trestu v důsledku zhoršeného zdraví přerušen. Zemřel 8. 6. 1958. V roce 1963 byl rehabilitován.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Zvláštní vyšetřovací spisy (ZV), arch. č. ZV-61.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Eduarda Outraty.

TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 504. Wikipedie – Otevřená encyklopedie, Eduard Outrata (online, 1. 10. 2022): https://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_Outrata