Maskovaný svědek

Popiska snímku je stručná: „Oběť koncentračního tábora svědčí u mimořádného lidového soudu.“ Jméno žádné. Máme tu tedy někoho, kdo měl před soudem podat svědectví o zacházení s osobami vězněnými v koncentračních táborech. Je v roli oběti, poškozeného, a to navíc zřejmě takovým způsobem, že se snaží toto případné zranění před světem skrývat. Když uvážíme, že se tak děje v době, kdy – po konci velké války – jsou zranění nejrůznějšího rozsahu běžně součástí žité reality, muselo být zranění nějakým způsobem výjimečné.

Pokoušíme se v textu přepisu procesu s K. H. Frankem hledat věty, ve kterých by někdo komentoval „obvaz“ na hlavě či „kápi“, „šátek“ na hlavě svědka. Obvaz se v celém procesu vyskytl jen třikrát. Jednou o něm mluví lékař Jan Češpiva, jednou soudní znalec Eduard Vyškovský, jednou svědek Vratislav Bušek. Souvislost žádná. Ostatní výrazy se nevyskytují vůbec.

Podle rukou, ale i držení těla usuzujeme, že jde o muže. Z 54 svědků, kteří před soudem s K. H. Frankem vystoupili, bylo žen osm. Zůstává 46 jmen.

Na druhé fotografii, na níž hoří svíčky a osoba se zahalenou tváří má zdvižené prsty na pravé ruce v okamžiku přísahy před samotnou výpovědí, je zřetelně vidět, že Neznámý přísahá sám.

Existence tohoto snímku vylučuje svědky, kteří přísahali hromadně, jako byli František Brunclík, Vojtěch Jandečka, Miroslav Konder, Ladislav Schubert, Alfons Ševčík a Jan Žárský.

Další indicii poskytuje tělo předsedy senátu, jímž byl ve Frankově procesu Vladimír Kozák. Hlavní líčení se vzhledem k národnosti obžalovaného konalo dvojjazyčně, přičemž hladký průběh tlumočení zajišťoval tým nejméně pěti tlumočníků. Lidem, kteří neovládali jazyk, jímž právě hovořila vyslýchaná osoba, stačilo nasadit sluchátka a výpověď sledovat prostřednictvím tlumočníka. Fakt, že má předseda během výpovědi Neznámého sluchátka posunutá mimo uši, naznačuje, že svědek hovoří česky. Vypadávají proto všechny osoby německé národnosti, předvedené před soud v roli svědků z vyšetřovací vazby, kde tito lidé, jako Kurt Daluege, Walter Jacobi, Albert Hardtke, Heinrich Jöckel nebo Bernhard Voss, zpravidla čelili obviněním z vlastních zločinů. Pro zahalování tváře v jejich případě nebyl důvod. Zbývá 35 osob.

Pak jsou tu lidé, z jejichž pozdějších fotografií nevyplývá, že by na svém obličeji nesli stopy nějakého vážného zranění, jako Zdeněk Borkovec, Jaroslav Krejčí, František Němec, František Škarvan, atd. Celkem 22 osob. Hledaný by tedy měl být mezi zbývajícími jedenácti svědky.

Když odečteme sedm mužů, kteří během války nebyli v koncentračním táboře a Benna Krönnerta, který tam sice byl, ale nikoliv jako oběť, nýbrž jako lékař (po válce o otřesných podmínkách vězňů svědčil), zbývá nám pět jmen: Rudolf Císař, Jan Češpiva, Jaroslav Hanáček, Antonín Macht a Josef Vacek. Češpivu přitom vylučujeme, protože v jeho výpovědi jsme díky hledání slova „obvaz“ nenašli spojitost s hledaným mužem. Kdo ze zbývajících čtyř to je?

Rozhodujeme se poslechnout záznam. Předpokládáme totiž, že existence jakési šály nebo pleteného šátku, zahalujícího hlavu Neznámého, se musí v nahrávce jeho hlasu projevit zastřením, způsobeným utlumením vyšších frekvencí zvukového spektra při průchodu látkou. Tímto postupem se brzy dostáváme k výpovědi, v níž slyšíme nejen zastřený hlas svědka, ale také namáhavou artikulaci, jako by jen stěží otevíral ústa. Nemůže být pochyb, že je to on.

Postavě muže, který před Mimořádným lidovým soudem svědčil proti Karlu Hermanu Frankovi se zahalenou tváří, jsme vrátili jméno. Jeho osud připomínáme životopisným heslem, které přes veškerou naši snahu není stále kompletní. Máte-li povědomí o jeho dalším osudu, dejte nám, prosím, vědět.