Harold Alexandr

Vzdělání získal na Harrow School a Royal Military College v Sandhurstu. V roce 1911 začal sloužit u Irských gard. Během první světové války byl u Britského expedičního sboru na západní frontě, účastnil se řady bitev (Somma, Ypres, Cambrai), v nichž několikrát utrpěl zranění. Po válce sloužil v Evropě (Polsko, Lotyšsko) a v letech 1926–1927 absolvoval British Army Staff College a později i Defence College v Londýně. Ve 30. letech prošel řadou štábních funkcí a v letech 1934–1939 sloužil v Indii, přičemž byl v říjnu 1937 povýšen do hodnosti generálmajora a tím se stal nejmladším generálem v britské armádě. Po vypuknutí druhé světové války a německé invazi do Francie se podílel na bojových operacích a úspěšném stažení expedičních jednotek do Anglie. V roce 1942 velel operacím proti Japoncům v jihovýchodní Asii a posléze byl převelen na frontu do severní Afriky, kde se v roce 1943 podílel na porážce vojsk Osy. Poté byl jedním z velitelů invaze do Itálie. V roce 1944 dosáhl hodnosti polního maršála a dne 29. 4. 1945 přijal německou kapitulaci v Itálii. Dne 1. 3. 1946 došlo k jeho povýšení do šlechtického stavu. Po válce odešel z armády a v roce 1946 nastoupil do funkce generálního guvernéra Kanady. Tuto pozici zastával do ledna 1952.

V letech 1952–1954 zastával funkci britského ministra obrany ve vládě Winstona Churchilla. V letech 1960 a 1965 sloužil jako Constable of Tower of London a byl také aktivním svobodným zednářem.

GILBERT, Martin: Druhá světová válka. Úplná historie. Brno: BB/art s.r.o – Jiří Buchal, 2006. Wikipedia The Free Encyklopedia, Harold Alexander, 1st Earl Alexander of Tunis (online, 1. 6. 2022): https://en.wikipedia.org/wiki/Harold_Alexander,_1st_Earl_Alexander_of_Tunis