Theodor Balk

Vystudoval medicínu v Záhřebu a ve Vídni, kde získal doktorát v roce 1925. Již od mládí tíhl k dělnickému hnutí, což ho přivedlo do Svazu komunistů Jugoslávie (od roku 1952 Komunistická strana Jugoslávie), jenž působil ve dvacátých letech v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od roku 1929 Království Jugoslávie) v ilegalitě. Během svého lékařského působení v Bělehradě v letech 1925−1929 psal články do komunistických periodik. V důsledku nástupu krále Alexandra v roce 1929 a zesílení politických represí odešel do exilu v Německu. Usadil se v Berlíně, kde se živil jako novinář a redaktor periodik Die Linkskurve, Zentralkorrespondenz či Die Rote Fahne. Po emigraci se stal také členem Komunistické strany Německa, Svazu proletářských revolučních spisovatelů a byl literárně činný, přičemž se věnoval tématům souvisejícím s bojem proletariátu proti kapitalismu či s antinacistickou rezistencí (např. díla „Baumwolle“ – 1931, Stickstoff – 1932, „Hier spricht die Saar“ – 1934, „Ein Gespenst geht um“ – 1934). V letech 1932−1933 pracoval také jako lodní lékař. V důsledku nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 byl nucen z Německa uprchnout a další azyl nalezl v Praze a záhy poté v Paříži, kde dále působil jako novinář. Mezitím se v československé metropoli seznámil se svojí budoucí manželkou, pozdější známou spisovatelkou, překladatelkou a novinářkou Lenkou Reinerovou (1916−2008). V roce 1936 odešel z Francie do Španělska, kde se zapojil do bojů španělské občanské války (1936−1939) jako lékař praporu „Henriho Barbusse“ 14. mezinárodní brigády. Po porážce republikánských sil v roce 1939 odešel do Francie, kde byl coby komunista internován až do období začátku druhé světové války. Za pomoci intervence Ligy amerických antifašistických spisovatelů došlo nakonec k jeho propuštění a po invazi hitlerovského Německa a kapitulace Francie se mu v roce 1941 podařilo uprchnout do Mexika, kde pracoval pro časopis „Freies Deutschland“. Po válce se v roce 1945 vrátil do Bělehradu, kde působil jako kulturní pracovník u státního filmu (např. vedoucí oddělení dokumentárního filmu). V poválečném období se zhoršily jeho zdravotní problémy z dřívější doby a v červnu 1948 odjel z Jugoslávie na léčení do Karlových Varů, kde ho zastihlo vyloučení Titova režimu z mezinárodního komunistického hnutí (tzv. jugoslávsko-sovětská roztržka). Coby přívrženec další úzké spolupráce se sovětskými komunisty se rozhodl nevrátit do vlasti a zůstal v pražském exilu, kde se živil jako novinář („Nova Borba“) či spisovatel.

Archiv bezpečnostních složek - f. Velitelství Státní bezpečnosti Praha (310), sign. 310-26-8; f. Hlavní správa vojenské kontrarozvědky (302), sign. 302-112-4

BALK, Theodor: Ztracený rukopis. Praha: Práce, 1950. BOK, Václav a kol.: Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských. Praha: Odeon, 1987, s. 113. Balk Theodor. In: Lexikon sozialistischer deutscher Literatur. Von Anfängen bis 1945. Monographisch-biographische Darstellungen. Halle (Saale): Verlag Sprache und Literatur, 1963, s. 80–81.