Zdeněk Bechyně

Byl synem sociálně demokratického politika Rudolfa Bechyněho, poslance a ministra. Po nedokončeném studiu strojního inženýrství na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) se v roce 1927 oženil s Villou Voskovou, účastnicí prvního odboje a dcerou odbojáře Emanuela Vosky. Společně se pak přestěhovali do obce Brody na Podbořansku, kde spravovali velkostatek a vybudovali moderní mlékárenský závod. Ve stejný rok vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické (ČSDS). V říjnu 1938 se v důsledku německého záboru Sudet odebral do Prahy, odkud po vypuknutí druhé světové války následně v říjnu 1939 odešel společně se svou rodinou do exilu. V zahraničí se připojil k jednotkám československé armády ve Francii a Spojeném království, získal hodnost kapitána a velel dílnám tankového praporu. V rámci československé obrněné brigády se v letech 1944 až 1945 podílel na obléhání přístavu Dunkerque a byl povýšen na štábního kapitána. Po osvobození Československa se vrátil ke svému podnikání na brodském statku. Do roku 1948 byl krajským místopředsedou Československé sociální demokracie (ČSD) v Karlových Varech, náhradník ústředního výkonného výboru strany a funkcionář v okrese Podbořany. Nesouhlasil s prokomunistickým směrováním sociální demokracie pod vedením předsedy Zdeňka Fierlingera. Během únorového komunistického státního převratu v roce 1948 v Karlových Varech veřejně vystoupil proti vzniku tzv. akčních výborů Národní fronty a přebírání moci komunisty. Posléze přišel zestátněním o statek v Brodech a do svého zatčení v březnu 1949 byl zootechnikem na Státním statku v Chříči. Během tohoto období byl v kontaktu se sociálně demokratickým exilem i britskou Labour Party. V září 1949 byl z vazby propuštěn, avšak 5. 6. 1950 došlo opětovně k jeho zatčení. V dubnu 1951 byl odsouzen na 14 let odnětí svobody za velezradu a špionáž.

Trest si odpykával v Praze, Jáchymově, Leopoldově a ve Valdicích. Po propuštění v červnu 1964 se společně se svou ženou usadil v Mariánských Lázních, kde opět pracoval jako zootechnik. Během pražského jara v roce 1968 se aktivně vrátil do politiky a snažil se obnovit Československou sociální demokracii. Z pozice předsedy přípravného výboru strany jednal o vzniku samostatné strany s vedením Národní fronty a Komunistické strany Československa (KSČ). Jednání a snahy o obnovu sociální demokracie však po invazi sovětských vojsk v srpnu 1968 ukončil. Následující rok se mu podařilo v Londýně osobně předat dokumentaci k činnosti sociálních demokratů během pražského jara. V dalších letech se již veřejně neangažoval, nicméně zůstával stále v kontaktu se sociálně demokratickým exilem. Dožil v obci Velká Hleďsebe u Mariánských Lázních. Dcera Petruše Hrubá-Bechyňová byla v listopadu 1989 členkou přípravného výboru k obnovení činnosti Československé sociální demokracie.

Archiv bezpečnostních složek - f. Správa zpravodajské techniky – svazky (ZT), arch. č. H-13565 ZT.

TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. I. díl A–J. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 69. TOMEŠ, Josef: Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878−2003. Biografický slovník. Praha: Demos, 2004, s. 23. TOMEŠ, Josef: Bechyně, Zdeněk. In: VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla a kol.: Biografický slovník českých zemí. Bas−Bend. Praha: Academia – Historický ústav AV ČR, 2005, s. 343.