Menu

Edvard Beneš

Vrcholný československý a světový politik, ministr zahraničí, poslanec Národního shromáždění (NS), prezident, účastník prvního a druhého odboje, spolutvůrce samostatného československého státu.

Životopis

V roce 1909 vystudoval sociologii, filologii a filosofii na pražské Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Mezitím v letech 1905–1908 studoval i sociologii a politické vědy na pařížské Sorbonně a práva na univerzitě v Dijonu. Roku 1912 se habilitoval na pražské univerzitě, kde posléze působil jako docent sociologie. Ve své vědecké práci se věnoval především vývoji socialismu. Po vypuknutí první světové války patřil ke klíčovým osobnostem domácího i zahraničního odboje. Byl jedním ze zakladatelů domácí odbojové organizace Maffie. Od září 1915 působil v exilu ve Švýcarsku a následně v Paříži. Navazoval styky se světovými politiky a získával zahraniční vlády pro ideu samostatného československého státu. Úspěchy československých vojenských jednotek (legií) a jeho diplomatická aktivita vedly v konečném důsledku k uznání Československa dohodovými mocnostmi. Dne 14. 10. 1918 vyhlásil v Paříži prozatímní vládu, v níž zastával funkci ministra zahraničí, a vykonával ji nepřetržitě až do svého zvolení prezidentem v roce 1935. Po vzniku samostatného státu zastupoval Československo (ČSR) na pařížské mírové konferenci. Aktivně se podílel na ukotvení nového státu v mezinárodních strukturách a jeho zabezpečení. Patřil k zakladatelům Společnosti národů a působil jako její místopředseda a od roku 1935 i jako předseda. Patřil k zastáncům kolektivní bezpečnosti v Evropě. Byl hlavním tvůrcem zahraniční politiky meziválečného Československa orientované na Francii a země Balkánu. Ve vnitřní politice náležel k nejbližším spojencům prezidenta T. G. Masaryka a byl členem národněsocialistické strany. V letech 1919–1926 a 1929–1935 vykonával funkci poslance a v letech 1921–1922 předsedy vlády. V prosinci 1935 byl zvolen prezidentem a v témže roce uzavřel spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem (SSSR). Tváří v tvář vnitropolitické a zahraniční krizi přijal koncem září 1938 mnichovský diktát velmocí a 5. 10. 1938 abdikoval na funkci prezidenta. Dne 22. 10. 1938 odešel do Velké Británie a posléze do USA, kde přednášel na univerzitě v Chicagu. V důsledku okupace ČSR se v červenci 1939 vrátil do Velké Británie a posléze zde vytvořil centrum zahraničního odboje. Plného uznání exilové vlády ze strany SSSR a Velké Británie dosáhl Beneš až po přepadení SSSR Německem v červnu 1941. Finálním úspěchem československého odboje pak bylo oduznání platnosti mnichovské dohody ze strany Velké Británie v srpnu 1942. U britské vlády se Benešovi rovněž podařilo prosadit schválení plánu poválečného transferu německého obyvatelstva z českých zemí. Beneš se snažil v exilu zajistit budoucí ukotvení ČSR spojeneckými smlouvami se všemi mocnostmi. Smlouva uzavřená 12. 12. 1943 se SSSR ale v důsledku přispěla k začlenění ČSR do sovětské sféry vlivu. Na jaře 1945 Beneš odcestoval přes Moskvu na osvobozené území republiky, v dubnu jmenoval první poválečnou vládu a 16. 5. přijel do Prahy. Dne 28. 10. 1945 byl potvrzen ve funkci prezidenta, kterou zastával až do června 1948. Během únorové krize roku 1948 podlehl komunistickému nátlaku, přijal demisi demokratických ministrů a umožnil vznik nové, komunisty doplněné vlády. Tím legitimizoval komunistický převrat. V květnu 1948 odmítl podepsat připravenou ústavu a v červnu tohoto roku, i v důsledku svého chatrného zdravotního stavu, abdikoval.
i
Narození:
28. 5. 1884
Kožlany (okr. Plzeň)
Úmrtí:
3. 9. 1948
Sezimovo Ústí, okr. Tábor
Člen KSČ:
Ne
Národnost:
česká
Manžel / manželka:
Hana Vlčková (1909)