Hana Benešová

Vyrůstala v rodině železničáře a švadleny. Ve čtrnácti letech si ji vzala na výchovu bohatá teta, jež jí dopřála vzdělání na rodinné a obchodní škole v Praze. Poté odjela do Francie, kde v letech 1905−1907 navštěvovala pařížskou Sorbonnu. Během studií se seznámila Edvardem Benešem, pozdějším ministrem zahraničí a druhým prezidentem Československa (ČSR), s nímž uzavřela sňatek dne 6. 11. 1909. Během pobytu ve Francii si taktéž změnila křestní jméno na Hanu. Po vypuknutí první světové války a Benešově odchodu do exilu byla zatčena a od října 1915 do března 1916 vězněna v souvislosti s odbojovými aktivitami. K jejímu propuštění došlo v důsledku zhoršeného zdravotního stavu. Opětovně byla zatčena kvůli manželovým politickým aktivitám v listopadu 1916 a na svobodu se dostala až díky amnestii z července 1917. Po skončení války a vzniku ČSR působila po boku Edvarda Beneše, v té době již ministra zahraničí, jenž se účastnil versaillské mírové konference. Až do jeho smrti v září 1948 mu byla největší oporou a dokonale plnila také reprezentativní úlohu choti ministra zahraničí a posléze i první dámy. Manželství bohužel zůstalo bezdětné. V meziválečném období se významně angažovala v ženském hnutí a ve Společenském klubu v Praze. V exilu za druhé světové války pracovala pro Mezinárodní červený kříž a po válce se stala předsedkyní jeho československé pobočky.

Po komunistickém státním převratu v roce 1948, manželově abdikaci a úmrtí, se stáhla do ústraní. Díky tomu, že se politicky neangažovala, ji režim nechal v relativním klidu, avšak pod dohledem Státní bezpečnosti (StB). Brala apanáž a žila střídavě ve státem hrazeném bytě na pražském Loretánském náměstí či v Sezimově Ústí, kde byla také pohřbena dne 7. 12. 1974 vedle svého manžela. Vilu v Sezimově Ústí odkázala Husitskému muzeu v Táboře s tím, že tam má být vybudován Benešův památník, což se uskutečnilo v přilehlém objektu až po pádu komunismu.

LACINA, Vlastislav: Hana Benešová. Biografický slovník českých zemí. Bene−Bez. Praha: Academia – Historický ústav AV ČR, 2006, s. 402. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. I. díl A–J. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 83. Wikipedie – Otevřená encyklopedie, Hana Benešová (online 13. 2. 2025): https://cs.wikipedia.org/wiki/Hana_Bene%C5%A1ov%C3%A1