Rudolf Beran

Po absolvování hospodářské školy ve Strakonicích se stal zaměstnancem Ústřední jednoty hospodářských společenstev, největší české centrály zemědělských družstev. V roce 1906 vstoupil do Českoslovanské strany agrární (dále „agrární strana“), s níž spojil svou dlouholetou politickou kariéru. Působil jako pracovník sekretariátu strany a významně se zasadil o vznik mládežnické organizace Sdružení agrárního dorostu, jehož byl od roku 1909 jednatelem v zemském ústředí. Významně se podílel na organizaci agrárnického hnutí v jižních Čechách a hospodařil též na rodinném statku v rodných Pracejovicích. Předsedal též Národohospodářskému sboru jihočeskému a několika dalším zemědělským organizacím. Za první světové války byl zproštěn vojenské služby. Jeho organizační talent a rétorické schopnosti jej předurčily pro zastávání vysokých pozic v rámci struktur agrární strany. Od roku 1915 zastával vlivný post ústředního tajemníka a stal se jedním z nejbližších spolupracovníků předsedy strany Antonína Švehly. Po vzniku samostatné Československé republiky (ČSR) v říjnu 1918 usedl za agrární stranu poprvé do poslanecké lavice Revolučního Národního shromáždění a poslanecký mandát pak vykonával nepřetržitě až do března 1939. Československá strana agrární se roku 1922 přejmenovala na Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (RSZML) a postupně se stala nejvýznamnějším subjektem na politické mapě první republiky. Ve své tajemnické funkci Beran vybudoval dobře fungující strukturu stranického aparátu a zajistil jeho propojení s hustou sítí hospodářských, osvětových a kulturních organizací. Po Švehlově smrti v roce 1933 se stal nejprve výkonným místopředsedou strany a v roce 1936 byl zvolen předsedou. V rámci RSZML zpočátku zastával spíše středové pozice, kdy moderoval diskuzi mezi dvěma stranickými křídly − radikálním agrárně stavovským na straně jedné a liberálním (blízkým T. G. Masarykovi a E. Benešovi) na straně druhé. V souvislosti s projevy nastupující hospodářské krize a nebezpečí ze strany expanzivního nacistického Německa se záhy přiklonil na stranu radikálního křídla. Kritizoval Benešovu zahraniční politiku a při prezidentské volbě roku 1935 podpořil jeho protikandidáta, profesora Bohumila Němce. Ve druhé polovině 30. let prosazoval kompromisní řešení sporů s hitlerovským Německem, současně doporučoval spolupráci se Sudetoněmeckou stranou (Sudetendeutsche Partei, SdP) Konráda Henleina a její možné začlenění do vlády, což mu bylo později dáváno za vinu během poválečného soudního procesu. V oblasti hospodářské politiky se stal pod vlivem probíhající velké ekonomické krize a kompromitace kapitalismu a liberalismu zastáncem státní intervenční politiky v oblasti zemědělství. Po mnichovském diktátu na podzim 1938 vedoucím k odstoupení rozsáhlých pohraničních oblastí ČSR nacistickému Německu a jeho spojencům, se stal klíčovou politickou osobností během krátkého trvání tzv. druhé republiky, v níž došlo k zásadním změnám dosavadního politického systému. Beran se stal předsedou Strany národní jednoty, jedné ze dvou nově vzniklých a povolených politických stran, a zasadil se o zvolení JUDr. Emila Háchy prezidentem republiky v listopadu 1938. V prosinci 1938 pak Beran nahradil generála Jana Syrového na postu předsedy vlády. Za jeho vedení byl na okleštěném území ČSR budován autoritativní režim, který se ve vnitřní i zahraniční politice stále více přizpůsoboval nacistickému režimu. Beranova vláda si velmi dobře uvědomovala těžkosti, ve kterých se země po Mnichovu ocitla, a musela řešit celou řadu hospodářských a sociálních těžkostí, včetně zajištění existenčních podmínek uprchlíků z odtrženého pohraničí i Čechů vyháněných ze Slovenska. Po okupaci českých zemí a vzniku protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 zůstal předsedou vlády až do dubna téhož roku, kdy jej ve funkci nahradil generál Alois Eliáš. Stáhl se z veřejného života, nadále však sledoval aktuální situaci a zapojil se do podpory odbojových organizací Obrany národa a Politického ústředí. Za to byl v květnu 1941 byl nacisty zatčen a v červnu 1942 v Berlíně odsouzen k deseti letům vězení. Od roku 1943 žil v internaci na svém statku v Pracejovicích. Krátce po osvobození došlo v květnu 1945 k jeho dalšímu zatčení, tentokrát československými úřady. Příprava žaloby trvala až do roku 1947 a stála na velmi vratkých základech. Obžaloba jej vinila mj. z uvítání říšského protektora Konstantina Neuratha v dubnu 1939 či z prodeje zbraní německé vládě. Národní soud jej v dubnu 1947 odsoudil za „protinárodní činnost a kolaboraci“ k 20 letům těžkého žaláře a propadnutí veškerého jmění.

Rozsudek si odpykával ve věznici v Leopoldově, kde na následky nemoci a špatných vězeňských podmínek zemřel v roce 1954. Plné rehabilitace se dočkal in memoriam v roce 2022.

BURIANEC, Jaroslav: Rudolf Beran, oběť komunistické pomsty. Praha: Janošík Rostislav, 2014. GEBHART, Jan − KUKLÍK, Jan: Druhá republika 1938−1939. Praha: Paseka, 2004. LACINA, Vlastislav: Beran Rudolf. In: Biografický slovník českých zemí. Bend.−Bez. Praha: Historický ústav AV ČR – Libri, 2005, s. 414−415. ROKOSKÝ, Jaroslav: Poválečný proces s předsedou Agrární strany Rudolfem Beranem. PERNES, Jiří – FOITZIK, Jan, eds. Politické procesy v Československu po roce 1945 a „Případ Slánský“. Sborník příspěvků ze stejnojmenné konference, pořádané ve dnech 14.–16. dubna 2003 v Praze. Brno: Prius, 2005, s. 115–129. ROKOSKÝ, Jaroslav: Rudolf Beran a jeho doba. Vzestup a pád agrární strany. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů – Vyšehrad, 2011. TOMEŠ, Josef, a kol.: Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha − Litomyšl: Paseka, 1999, s. 85−86. TOMEŠ, Josef: Slovník k politickým dějinám Československa. Praha: Budka, 1994, s. 11−12. Ústav pro studium totalitních režimů, životopis R. Berana (online, 20. 7. 2023): https://www.ustrcr.cz/uvod/audio-nebo-videozaznamy-k-historickym-tematum/audio-archiv-zivotopisy/#beran