Bruno Bosý-Sklenovský

V roce 1913 maturoval na vyšší reálce v Příboru. Za první světové války, v srpnu 1916 padl do ruského zajetí a posléze se zapojil do Československých legií. Po návratu do nově vzniklého Československa (ČSR) se stal důstojníkem z povolání a v letech 1922−1923 byl posluchačem Vysoké školy válečné v Praze, kde později přednášel o taktice dělostřelectva (1927−1932). V letech 1935−1938 působil na ministerstvu národní obrany (MNO) jako zástupce přednosty I. oddělení hlavního štábu Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP), kde se věnoval řízení výstavby pohraničního opevnění. V letech 1938−1939 vykonával funkci náčelníka štábu Zemského vojenského velitelství (ZVV) v Brně. Po nacistické okupaci a rozpuštění armády se stal zaměstnancem Nejvyššího úřadu cenového a mezitím se zapojil do odbojové organizace Obrana národa. Záhy musel území protektorátu opustit a odešel do exilu do Francie, kde působil jako velitel dělostřelectva první divize a začal používat krycí jméno Stanislav Bosý. Po pádu Francie v červnu 1940 odešel do Londýna a zde působil ve vedoucích strukturách exilového MNO, nejprve jako zástupce náčelníka štábu, od ledna 1941 do dubna 1945 coby náčelník štábu. Po skončení války se stal nakrátko přednostou Československé vojenské mise v Londýně a od února 1946 vykonával funkci přednosty Vojenské kanceláře prezidenta republiky. V hodnosti divizního generála velel třetímu armádnímu sboru v Plzni a v lednu 1948 odešel do penze. Nesouhlas s politickým vývojem po únorovém komunistickém převratu jej v březnu 1948 přiměl k odchodu do exilu. V nepřítomnosti byl degradován na vojína v záloze.

Zemřel roku 1957 v kanadském exilu. Po roce 1989 se dočkal rehabilitace a byla mu navrácena hodnost divizního generála.

STEHLÍK, Eduard: Srdce armády: Generální štáb 1919−2019. 4. upravené a rozšířené vydání. Praha: MO ČR − VHÚ Praha, 2019, s. 49. STEHLÍK, Eduard: Sklenovský Bruno. In: Vojenské osobnosti československého odboje 1939−1945. Praha: VHÚ, 2005, s. 259−260.