Menu

Lazar Brankov

Jugoslávský diplomat, účastník protinacistického odboje, první tajemník jugoslávského velvyslanectví v Budapešti, oběť politického monstrprocesu s László Rajkem.

Životopis

Po středoškolských studiích v Novém Sadu navštěvoval od roku 1931 Právnickou fakultu Univerzity v Bělehradě, ale nedokončil ji. Během studií vstoupil do Socialistické dělnické strany (také známá jako Komunistická strana Jugoslávie) a byl aktivní v Komunistickém svazu mládeže (Komsomol). Ve 30. letech pracoval jako státní úředník. Během druhé světové války se zapojil do protinacistického odboje v Bačce a v roce 1943 byl jmenován politickým komisařem partyzánského útvaru Bačka-Baranja. Posléze zastával do února 1945 funkci velitele oddělení Vojenské správy Vojvodiny. V březnu 1945 se stal vedoucím jugoslávské delegace při Spojeneckém kontrolním výboru v Maďarsku. Zároveň byl na diplomatickém postu chargé d'affaires jugoslávského velvyslanectví v Budapešti a v roce 1947 se stal jeho prvním tajemníkem. Ve své funkci se zabýval především kulturně-osvětovými záležitostmi, hospodářskými otázkami, reparacemi, jugoslávským majetkem a jihoslovanskými menšinami žijícími v Maďarsku. Coby tajemník jugoslávské vojenské mise se od jejího založení v roce 1946 až do začátku roku 1947 podílel také na pátrání po válečných zločincích a aktivity vyvíjel i v souvislosti s repatriacemi jugoslávských občanů, kteří se nacházeli v Maďarsku či Československu (ČSR). Díky vynikající znalosti maďarštiny působil často také jako tlumočník při jednání politických reprezentací Maďarska a Jugoslávie. V průběhu tzv. jugoslávsko-sovětské roztržky a vyloučení Jugoslávie z mezinárodního komunistického hnutí v roce 1948 rezignoval na svůj post a odsoudil Titovu politiku. Kvůli dehonestaci Jugoslávie a jejího lidu maďarskou propagandou, včetně dalších okolností, však ochladly také jeho vztahy s vedením maďarských komunistů a na podzim 1948 byl nucen odejít ze země. Přestože se posléze v Sovětském svazu (SSSR) nadále podílel na „protitovských“ aktivitách, byl v červnu 1949 zatčen pro „špionáž“ a vydán do Maďarska, kde se stal jedním z obviněných v politickém monstrprocesu s László Rajkem. Dne 24. 9. 1949 byl odsouzen k doživotnímu vězení.
Dne 3. 4. 1956 byl na základě prezidentské milosti propuštěn na svobodu. Krátce před potlačením maďarského povstání sovětskými vojsky v listopadu 1956 uprchl do Rakouska a odtud do Francie, kde žil až do své smrti v roce 2011.

K dalšímu čtení

Audio i foto archiv AFA Simic, Lazar Brankov (online, 12. 10. 2022): http://www.audioifotoarhiv.com/gosti%20sajta/LazarBrankov.html; VUKMAN, Peter: A Yugoslav diplomat in Hungary Lazar Brankov (1945−1949). In: Војвођански простор у контексту Европскe историје. Зворник радова. Нови Сад, 2014, s. 513−524. Wikipedia − a szabad enciklopédi, Lazar Brankov (online, 12. 10. 2022): https://hu.wikipedia.org/wiki/Lazar_Brankov
Narození:
17. 7. 1912
Óbecse (Srbsko), Rakousko-Uhersko
Úmrtí:
3. 12. 2011
Paříž, Francie
Člen KSČ:
Ne
Národnost:
jugoslávská
Původ:
srbský