Ladislav Budín

Absolvoval průmyslovou stavební školu v Brně. Po vypuknutí první světové války byl odeslán na ruskou frontu, kde utrpěl zranění. Od poloviny roku 1915 pak bojoval u dělostřelectva na italské frontě. V listopadu 1918 padl do zajetí a záhy se zapojil do československé domobrany u 14. domobraneckého pluku. Po návratu do nově vzniklého Československa (ČSR) zůstal v armádě a působil na Těšínsku. Jako profesní uplatnění ve formující se československé branné moci zvolil působení v letectvu. Výcvik pro piloty dokončil v roce 1922. Následně prošel řadou významných funkcí v československém letectvu. Od roku 1926 působil na Vojenském leteckém učilišti v Letňanech a od roku 1929 pak u čtvrtého leteckého pluku. V roce 1936 se ujal velení první peruti u šestého leteckého pluku v Praze. Po okupaci Československa byl v červenci 1939 přeložen do výslužby a zapojil se do protinacistického odboje. Koncem srpna 1944 uprchl na slovenské území, kde se přidal ke Slovenskému národnímu povstání na pozici velitele výcvikového střediska taktické skupiny 1. československé armády. Při ústupu povstaleckého letectva se mu podařilo přeletět na sovětskou stranu. V říjnu 1944 se stal velitelem 1. československé smíšené letecké divize v Sovětském svazu (SSSR). Zapojil se do ostravské operace Rudé armády i dalších osvobozovacích akcí na území severní Moravy. V poválečné době byl přidělen jako přednosta skupiny k velitelství letectva při hlavním štábu. V říjnu 1945 se stal velitelem letectva třetího vojenského obvodu. Do výslužby odešel v hodnosti divizního generála v červnu 1951.

BÍLEK, Jiří: Budín Ludvík. In: Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. Praha: VHÚ, 2005, s. 38. NĚMEČEK, Jan: Budín Ludvík. In: Biografický slovník českých zemí. Brun–By. Praha: Libri – Historický ústav AV, 2006, s. 579–580.