Čankajšek

Studoval vojenskou akademii v čínském Pchao-Tingu a později se stal posluchačem vojenské akademie v japonském Tokiu. Zde navázal kontakty s čínskými revolucionáři, kteří tvořili zárodek budoucí Národní strany práce (Kuomintang – KMT). Po revoluci roku 1911, která svrhla císařskou dynastii a vedla ke vzniku Čínské republiky, se vrátil do Číny. Záhy se stal jedním blízkým spolupracovníkem vůdce revoluce, zakladatele KMT a pozdějšího prezidenta Sunjatsena. Byl schopným vojenským velitelem a loajálním podporovatelem republikánského uspořádání, které od počátku čelilo nebezpečí ze zahraničí i ze strany domácí opozice. To vedlo k dalším bojům s vojenskou juntou mající za cíl restauraci monarchie a odchodu Sunjatsena a Čankajška do exilu v Japonsku. V roce 1924 se Sunjatsenovi za mezinárodní podpory Komunistické internacionály (tzv. Kominterny) podařilo ovládnout hlavním město Kanton a ustanovit revoluční vládu s účastí KMT. Po Sunjatsenově smrti roku 1925 propukl v řadách KMT i v rámci čínské vlády boj o moc. Čankajškovi reprezentujícímu pravicové křídlo se nakonec podařilo získat převahu. Posléze však čelil třem nebezpečím: rostoucí japonské agresi, odporu nepřátel z řad Komunistické strany Číny (CCP) a odporu některých regionálních vůdců. V letech 1926−1927 vedl v hodnosti generalissima vojenskou kampaň označovanou jako Severní expedice, díky níž se mu podařilo sjednotit zemi pod vládou KMT. Ve 30.−40. letech zastával opakovaně funkci předsedy vlády. Ta sídlila v Nankingu. Období do vypuknutí druhé čínsko-japonské války v roce 1937 je označováno jako nankingská éra. Byla provázena modernizací země a rozsáhlými reformami v ekonomické a sociální oblasti. Na druhou stranu ji provázely násilné střety s představiteli CCP. Období označované jako Bílý teror započalo masakrem komunistů v Šanghaji 12. 4. 1927. Občanská válka mezi silami KMT a CCP pak trvala s přestávkami až do roku 1949. Během 30. let se KMT zaměřil na boj proti komunistům a neloajálním místním vůdcům. V důsledku vypuknutí čínsko-japonské války v roce 1937 byl nucen uzavřít spojenectví s komunisty vedenými Mao Ce-Tungem. Díky obratné politice mezi Sovětským svazem a západními spojenci se stal mezinárodně uznávaným vůdcem Číny, která se stala součástí tábora Spojenců. Po skončení druhé světové války a porážce Japonska se roku 1945 znovu rozhořela občanská válka mezi KMT a komunisty. Vláda KMT se i přes podporu ze strany USA potýkala s obrovskou mírou korupce a postupně ztratila podporu venkova i středních vrstev. Čankajšek se v důsledku porážek vzdal počátkem roku 1949 funkce čínského prezidenta a po dobytí poslední pevninské bašty KMT na území Číny − města Čcheng-Tu − uprchl i se svými nejbližšími spolupracovníky na ostrov Tchaj-wan.

Čínská republika na Tchaj-wanu s Čankajškem jako prezidentem reprezentovala až do roku 1971 celou Čínu na půdě Organizace spojených národů (OSN) i v její Radě bezpečnosti. Díky podpoře Západu se KMT podařilo vybudovat silnou armádu a v 60. letech jeho představitelé uvažovali o invazi do pevninské Číny, kde byla roku 1949 vyhlášena komunistická Čínská lidová republika (ČLR). V oblasti vnitřní politiky si Čankajškův režim počínal na Tchaj-wanu autokraticky (např. rozsáhlé represe komunistů) a KMT byla jedinou povolenou politickou silou v zemi. Na druhou stranu režim podporoval liberalizaci a hospodářský rozvoj, který se však plně projevil až s demokratizací země po Čankajškově smrti roku 1975.

KUBEŠOVÁ, Marcela: Čankajšek. Praha: Svoboda, 1970. PROCHÁZKA, Vladimír a kol.: Příruční slovník naučný. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1962., s. 362−363. Wikipedie - Otevřená encyklopedie, Čankajšek (online, 9. 8. 2022): https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cankaj%C5%A1ek