Karel Čapek

Jeden z nejvýznamnějších a nejpřekládanějších českých spisovatelů, bratr malíře a spisovatele Josefa Čapka (1887–1945) a spisovatelky Heleny Čapkové (prov. Koželuhové, později Palivcové, 1886–1961). Po nuceném odchodu z gymnázia v Hradci Králové absolvoval v roce 1909 Akademické gymnázium v Praze. Vysokoškolské vzdělání získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde vystudoval v listopadu 1915 doktorát z filozofie. Po básnické prvotině s názvem Prosté motivy (1904) publikoval svou tvorbu v Lidových novinách a další periodikách. Vzhledem k onemocnění páteře nebyl Čapek odveden do bojů první světové války (1914–1918). Na jejím konci vydal první sbírky svých povídek. Po zaměstnání domácího učitele na zámku Lažanských v Chyši u Žlutic nastoupil v roce 1917 do redakce Národních listů, přičemž se vedle psaní věnoval také překladům francouzské literatury. Pro nesouhlas s nacionalistickým směřování Národních listů odešel spolu se svým bratrem v dubnu 1921 do Lidových novin. Čapek jakožto přesvědčený humanista ve svých textech tematizoval nebezpečí pokroku a s ním spjatého „odlidštění“ (např. drama R.U.R. či Věc Makropulos). Díky svým cestám po Evropě se stal také autorem řady vynikajících cestopisů. Během návštěvy Anglie se sblížil s členy spisovatelského sdružení PEN klub, jehož československou odnož založil v roce 1925 v Praze a stal se jejím předsedou. Během svého dramaturgického a režisérského působení ve Vinohradském divadle v letech 1921–1923 se seznámil s prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem, který byl také hostem pátečních setkávání přátel u bratří Čapků. Mezi tzv. pátečníky patřily význačné osoby politického i kulturního života 20. a 30. let, jako například publicista Ferdinand Peroutka (1895–1978), spisovatel Karel Poláček (1892–1945) či legionář, brig. generál František Langer (1888–1965). V druhé polovině třicátých let, v době sílícího režimu Adolfa Hitlera v sousedním Německu, vyšla další zásadní Čapkova díla jako román Válka s mloky nebo drama Bílá nemoc, ve kterých alegoricky varoval před hrozbou nacistické totality. Mnichovská dohoda (v noci z 29. na 30. 10. 1938) a z ní vyplývající „zmrzačení“ Československa (ČSR), bylo pro Čapka velkou ránou. Pro přesvědčení v ideály masarykovského ČSR i své styky s jeho vedoucími osobnostmi se stal terčem různých útoků, zejména ze strany pravicových oponentů. V roce 1938 byl již po několikáté nominován na Nobelovu cenu za literaturu, zemřel však na Vánoce téhož roku na zápal plic.

FORST, Vladimír: Čapek, Karel. In: FORST, Vladimír a kol.: Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce 1, A−G. Praha: Academia, 1985, s. 529−532. ŠTEMBERKOVÁ, Marie: Čapek, Karel. In: VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla a kol.: Biografický slovník českých zemí. Č−Čerma. Praha: Academia – Historický ústav AV ČR, 2008, s. 529−532.