Josef Černý

Po studiích na Právnické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (1905−1911) a absolvování vídeňských práv, pracoval jako advokátní koncipient v kanceláři právníka a poslance JUDr. Eduarda Koernera. Coby advokát se během první světové války podílel na obhajobě Karla Kramáře obviněného rakousko-uherskou justicí z velezrady. Od studentských let byl aktivní v agrárním hnutí − stal se spoluzakladatelem Sdružení agrárních akademiků, angažoval se v agrárnickém dorostu a pracoval i v pražské organizaci České agrární strany. Po vzniku Československa (ČSR) v roce 1918 zasedl jako poslanec Revolučního Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu („agrárníci“, „agrární strana“) a v parlamentu poté setrval až do roku 1939. V roce 1921 se oženil s dcerou předního činitele agrárního hnutí Aloise Švehly. Od roku 1922 zasedal ve vrcholných orgánech agrární strany, přičemž se zaměřoval na rozpočtovou problematiku, zemědělské družstevnictví a školství. V roce 1934 byl jmenován ministrem vnitra ve druhé Malypetrově vládě a tento post zastával i ve vládách Hodžových až do září 1938. Jeho mandát se kryl s obdobím vyhroceného sudetoněmeckého separatismu i komunistických bojůvek hrozících rozbitím ČSR. V období druhé republiky se stal zástupcem předsedy Rudolfa Berana ve Straně národní jednoty, ale další angažmá ve vládě již odmítnul. Přestože se v období nacistické okupace stáhnul z veřejného života, byl po válce na nátlak komunistů zatčen a více jak rok a půl držen ve vazbě pro podezření z kolaborace. V dubnu 1947 byl Národním soudem zproštěn obžaloby.

Po komunistickém státním převratu v únoru 1948 odešel do exilu ve Francii a poté v USA. V Paříži byl iniciátorem obnovení agrární strany a v září 1948 se stal jejím předsedou. Působil také v mezinárodních agrárnických organizacích, např. jako místopředseda Mezinárodní selské unie (International Peasant Union). V roce 1949 se zapojil také do činnosti Rady svobodného Československa a stal se členem výboru mezinárodní emigrantské Organizace ujařmených národů (Captive Nations Organisation).

HARNA, Josef: Josef Černý. In: KOLÁŘ František a kol.: Kdo byl kdo za první republiky. Politická elita meziválečného Československa 1918−1938. Praha: Pražská edice, k. s., 1998, s. 37−38. LACINA, Vlastislav: Josef Černý. In: Biografický slovník českých zemí. Čern-Čž. Praha: Libri, 2009, s. 40. PEJSKAR, Jožka: Poslední pocta. Památník na zemřelé československé exulanty v letech 1948–1984, sv. 1. Curych: Konfrontace, 1985, s. 57. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. I. díl A–J. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 205.