Miloslav Choc

Po rozvodu rodičů vyrůstal od batolecího věku u svých prarodičů z matčiny strany. Po vychození obecné a měšťanské školy na pražském Smíchově, studoval od roku 1940 Vyšší průmyslovou školu v Praze I v Betlémské ulici, kde v roce 1944 maturoval. Od července 1943 do prosince téhož roku byl zároveň tzv. totálně nasazen v nacistickém Německu u Technické nouzové pomoci (Technische Nothilfe) v Düsseldorfu a Essenu. Při jednom z náletů utrpěl těžké zranění a po několika týdnech strávených v nemocnici se mohl vrátit do protektorátu. Po absolvování maturitní zkoušky začal pracovat jako stavební elév u Československých drah na Masarykově nádraží v Praze. Koncem války se aktivně zúčastnil květnového Pražského povstání, při němž utrpěl průstřel nohy. Krátce po uzdravení odjel v rámci tzv. Zpravodajské brigády, zařazené do policejního Sboru národní bezpečnosti (SNB), do pohraničí, kde pomáhal udržovat pořádek a zajišťovat majetek. Zde se v obci Mšené-lázně u Budyně nad Ohří zapletl do dodnes neobjasněného incidentu, při němž byl zabit člen jednotky Alois Píta. Dle jedné z verzí ho při roztržce smrtelně postřelil právě Miloslav Choc, dle jiného popisu události se Píta při hádce s Chocem zastřelil omylem sám. Tragická událost nakonec vyzněla v Chocův prospěch a nestanul před soudem. Koncem července 1945 byl na vlastní žádost propuštěn od SNB a společně s jedním kamarádem odjel do obce Dřínov na Chomutovsku, kde vykonával funkci tajemníka místního národního výboru, přičemž se vydával za vojáka československé zahraniční armády. Díky tomu se mu podařilo obstarat si funkci správního komisaře v dnes již neexistující vesnici Kienheidě, sousedící s německou obcí Kühnhaide. V novém působišti společně se svým druhem šikanoval místní obyvatelstvo až počátkem ledna 1946 události vyvrcholily vraždami bývalého starosty a antifašisty Karla Reichmanna a jeho dcery Aneliese. Motivy i průběh událostí byly nejasné. Choc zřejmě tušil, že se již v okolí proslýchá, že není tím, za koho se vydává. Snad chtěl setřást pozornost a zavděčit se bezpečnostním orgánům tím, že odhalí údajný kanál pro pašování zbraní do Německa, který se měl ve zdejší oblasti nacházet a o němž měl mít Reichmann informace. Když chtěl od bývalého starosty získat údaje o jeho existenci, nastala mezi nimi roztržka a Choc ho zastřelil. Jeho druh pak usmrtil dceru Aneliese, zřejmě coby nepohodlnou svědkyni, která již dříve hlásila Chocovy aktivity na vyšší úřední místa, čímž zároveň jako další motiv přicházela v úvahu msta. Po vraždách byl Choc i druhý pachatel zatčeni a dáni do vazby Okresního soudu v Chomutově. V rámci trestního řízení byla u Miloslava Choce zjištěna „psychopatie se sklonem k hysterii“. I přes prokázanou vinu však nakonec spravedlnosti unikl, neboť byl uznán duševně chorým a doporučen k ústavní psychiatrické léčbě. K ní nakonec také nedošlo a v červenci 1946 byl propuštěn na svobodu. Začal pracovat ve stavební firmě svého strýce a bydlel v Praze u prarodičů. Zároveň se začal politicky angažovat a vstoupil do místní organizace Československé strany národně socialistické (ČSNS), přičemž byl velmi aktivní zejména v její mládežnické organizaci. V létě 1947 absolvoval ideové školení v Červeném Mlýně u Prahy, po němž jej zvolili kulturním referentem národněsocialistické mládeže Pražského kraje. V roce 1947 se také stal posluchačem Vysoké školy politické a sociální, odkud byl však záhy vyloučen v důsledku komunistického státního převratu v únoru 1948. Kvůli změně politických poměrů a nepříliš dobrých vyhlídek do budoucna, se rozhodnul odejít koncem března 1948 do emigrace, kam ho následovali také někteří stejně postižení kamarádi z ČSNS. V americké okupační zóně Německa se Choc dostal do uprchlického tábora v Goetheschule v Řezně, kde se seznámil s bývalým partyzánským velitelem Josefem Vávrou-Staříkem a dalšími exulanty, společně s nimiž založil tzv. Český komitét, jehož představitelé se zavázali bojovat proti československým komunistům. Koncem dubna 1948 se Choc společně s několika dalšími uprchlíky vrátil zpět do ČSR s řadou ilegálních úkolů, jakými byly např. zisk zpravodajských informací, finančních prostředků, opatření falešných dokumentů apod. Dle pozdější vyšetřovací verze Státní bezpečnosti (StB) měli taktéž plánovat atentáty na vrcholné funkcionáře komunistického režimu. Po příchodu do ČSR začal Choc kontaktovat své známé z řad ČSNS či z jiných politických stran, obstaral falešné doklady, rozšířil ilegální letáky a začal shromažďovat zbraně. Dne 27. 5. 1948 pak pravděpodobně uskutečnil atentát (tato událost je předmětem častých dohadů) na vedoucího partyzánského oddělení ÚV KSČ mjr. Augustina Schramma, jenž měl mít dle některých exulantů co dočinění se záhadnou smrtí Jana Masaryka v březnu 1948. StB zahájila velkolepé pátrání, které nakonec skončilo 2. 6. 1948 Chocovým zatčením. Ve vazbě se nejdříve ke Schrammově vraždě přiznal (později doznání odvolal a za vraha označil jiného pachatele), přičemž vypověděl, že jejím „ideovým původcem“ měl být v exilu pobývající partyzánský velitel Josef Vávra-Stařík. Vyšetřovatelé StB záhy zkonstruovali kolem Chocovy osoby rozsáhlé protistátní spiknutí řízené ze zahraničí „Českým komitétem“ a americkými zpravodajskými službami, jehož cílem měla být údajně příprava násilné změny režimu v ČSR. Miloslav Choc stanul společně se svými společníky před nově zřízeným Státním soudem v Praze ve vůbec prvním politickém monstrprocesu komunistické justice. Přelíčení proti skupině „Choc a spol.“ proběhlo ve dnech 3.–25. 11. 1948 a na jeho konci vynesl předseda senátu několik trestů smrti, mezi nimi i pro Miloslava Choce. Nepomohla ani odvolání k druhoinstančnímu Nejvyššímu soudu, ani žádost o milost k prezidentu republiky a Miloslav Choc byl 19. 2. 1949 popraven.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB - vyšetřovací spisy (V), a. č. V-2646 MV.

Národní archiv - MALLOTA, Petr: Miloslav Choc (1925−1949). In: MALLOTA, Petr a kol.: Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu. Díl 2. Praha: ÚSTR, 2024, s. 48−63.