Josef David

Studoval české matriční gymnázium v Opavě, které nedokončil z důvodu zapojení se do politických aktivit. Od šestnácti let se angažoval v Československé straně národně sociální (ČSN), v roce 1902 stál v Opavě u zrodu její první organizace ve Slezsku. V následujících letech spojil svoji politickou kariéru s novinařinou. V letech 1904–1907 působil ve funkci tajemníka zemského výboru ČSN v Brně a zároveň byl redaktorem jejího časopisu Pokrok. V této době se zasazoval o všeobecné volební právo a zřízení druhé české univerzity v Brně. V roce 1907 přesídlil do Mostu, kde redigoval časopisy Stráž českého severu a Naše menšina. Své politické úsilí v severních Čechách zaměřil na práva českých menšin a k antimilitaristickému hnutí. V roce 1911 působil opět v Opavě, kde založil časopis Slezské slovo. V roce 1912 se stal šéfredaktorem Obrany lidu v Mladé Boleslavi. Během první světové války dezertoval v květnu 1915 z rakousko-uherské armády k Rusům a posléze se zapojil do činnosti Československých legií. Nejprve se v zajateckých táborech ve Skobeleve (Fergana) a Nižním Tagilu věnoval protirakouské agitaci a organizování tamních zajatců, od května 1917 pak působil coby člen Odbočky Národní rady v Rusku a v dalších legionářských organizacích. Po nějaký čas také vedl redakci Československého deníku. Během ruské občanské války se aktivně podílel na návratu legionářů do vlasti. Po příjezdu do Československa (ČSR) působil v letech 1921–1938 jako výkonný tajemník Československé obce legionářské (ČsOL) a v červnu 1921 se stal poslancem Národního shromáždění, nejdříve za legionáře, později za národní socialisty (od r. 1926 pod názvem Československá strana národně socialistická – ČSNS). Ve vrcholném zákonodárném sboru poté s výjimkou období druhé světové války zasedal až do období po únorovém komunistickém převratu v roce 1948. Během své práce v parlamentu se věnoval především problematice brannosti a armády. Po nacistické okupaci v březnu 1939 se zapojil do rodícího se odboje, v říjnu téhož roku byl však nucen uprchnout před hrozícím zatčením do exilu. V letech 1939–1941 byl představitelem domácí rezistence v Bělehradě, posléze v Jeruzalémě a nakonec v letech 1941–1945 v Londýně. Stal se členem exilové Státní rady, předsedou Svazu československých legionářů v Anglii a Klubu československo-britského přátelství. Angažoval se za spolupráci slovanských národů a byl zastáncem připojení Lužice k ČSR po skončení války (autor publikace „Lužičtí Srbové“, 1944). V březnu 1945 se účastnil moskevských jednání o poválečném uspořádání ČSR. V období třetí republiky působil jako předseda ČsOL, místopředseda ČSNS (1945–1948) a od dubna do listopadu 1945 zastával post náměstka předsedy vlády. V období od konce října 1945 do června 1948 byl předsedou Prozatímního i Ústavodárného Národního shromáždění (PNS, ÚNS). V rámci své politické činnosti v ČSNS reprezentoval její levicové křídlo navazující na tradice původního národně sociálního hnutí, především však ctil politický odkaz T. G. Masaryka a E. Beneše. Během únorové vládní krize v roce 1948 poukazoval na ukvapenost podaných demisí národně socialistických ministrů, avšak po ujištění předsedy Petra Zenkla o tom, že prezident demise nepřijme, s předchozím postupem souhlasil. Posléze byl komunisty coby předseda parlamentu odstaven od možnosti aktivně zasáhnout do běhu událostí. Záhy se také rozešel s novým vedením „obrozených“ národních socialistů, kteří se pod novým názvem – Československá strana socialistická – stali trpěným přívěškem komunistů. Přestože uvažoval o odchodu do třetího exilu, nakonec zůstal v ČSR, avšak odmítl se dále politicky angažovat – formálně zůstal pouze předsedou ÚNS do svolání nového parlamentu v červnu 1948.

V následujících letech byl sledován bezpečnostními složkami a několikrát se také musel dostavit k výslechu, např. když StB plánovala obvinit zemřelého prezidenta Beneše ze zpronevěry (z uskutečnění procesu nakonec sešlo). V průběhu 50. a 60. let žil v ústraní a věnoval se svým memoárům. Zemřel v období Pražského jara v roce 1968.

Archiv bezpečnostních složek - f. Sbírka různých spisů (S), sign. S-553-1.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. j. 366.

KUČERA, Martin – TOMEŠ, Josef. Josef David. In: Biografický slovník českých zemí. D−Die. Praha: Libri – Historický ústav AV ČR, 2009, s. 144–145.