Ernest Denis

Po absolvování pedagogického institutu v Paříži se zúčastnil francouzsko-pruské války (1870−1871), která ovlivnila jeho budoucí protiněmecké smýšlení. Velmi na něj zapůsobila podpora české inteligence francouzskému lidu během války a po celý profesní život pak udržoval styky s předními představiteli českého národa i dalších slovanských národů a stal se odborníkem na jejich dějiny. Značně jej ovlivnil pobyt v českých zemích v letech 1872−1875, kde se seznámil s předními osobnostmi kulturního a politického života (J. Vrchlický, V. V. Tomek, F. Palacký). Naučil se výborně česky a také si osvojil základy dalších slovanských jazyků. V Praze získal doktorský titul z českých dějin. Po návratu do Francie působil jako učitel dějepisu na lyceích v Chambéry a v Carcassonne. Intenzivně se zabýval tématem husitského revolučního hnutí a osobnosti Jana Husa. Přednášel na vysokých školách v Bordeaux, kde se v roce 1878 habilitoval prací o J. Husovi, a v Grenoblu. Od roku 1896 byl zastupujícím a od roku 1905 pak řádným profesorem nejnovějších dějin na pařížské Sorbonně. Vedle husitství se zabýval obdobím ztráty české státnosti po bitvě na Bílé hoře. Příčiny úpadku českého státu v 17. století shrnul ve svém díle Konec české státnosti (1890). Dalším předmětem jeho vědeckého zájmu pak byly dějiny německého národa do vzniku císařství v roce 1871, které zpracoval ve třísvazkovém díle L´allemagne. V rámci svého bádání se stavěl proti postupům a metodám pozitivismu a kladl důraz na zachycení tzv. ducha doby a souvislostmi mezi minulostí a současností. Na přelomu století udržoval vztahy s čelnými osobnostmi českého společenského života a byl členem Královské české společnosti nauk. Za první světové války podporoval snahu slovanských národů na sebeurčení a rozbití Rakouska-Uherska. Považoval se za přítele českého národa a spolupracoval s T. G. Masarykem a Edvardem Benešem. Roku 1915 založil významný časopis La nation Tchéque (Národ český) a svými aktivitami přispěl ke vzniku Československa v roce 1918. Roku 1919 se stal čestným členem České učené společnosti a o rok později přispěl k založení Francouzského institutu v Praze, jenž nesl jistou dobu jeho jméno.

MAKARIUSOVÁ, Marie − TÁBORECKÁ, Alena: Denis Ernest. In: Biografický slovník českých zemí. D−Die. Praha: Historický ústav AV ČR – Libri, 2009, s. 174–175. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. I. díl A–J. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 230.