Menu

Milovan Đilas

Jugoslávský politik, marxistický teoretik a myslitel, účastník protinacistického odboje a nejbližší spolupracovník J. B. Tita. Po rozchodu s komunistickou stranou v roce 1954 jeden z nejvlivnějších disidentů východní Evropy.

Životopis

Od mládí se věnoval studiu marxistické literatury a roku 1933 vstoupil do Svazu komunistů Jugoslávie (SKJ). Během literárních studií na Bělehradské univerzitě patřil k výrazným aktivistům a odpůrcům diktátorského režimu vládnoucího jugoslávského krále Alexandra I. Za své protirežimní aktivity byl v letech 1933−1936 uvězněn. Roku 1937 se seznámil s vůdcem komunistické strany Jozipem Brozem Titem a stal se jedním z jeho blízkých spolupracovníků. Roku 1938 zasedl poprvé v Ústředním výboru SKJ a od roku 1940 až do svého vyloučení z vedení strany v roce 1954 byl členem politbyra. Po okupaci Jugoslávie mocnostmi Osy roku 1941 se zapojil do protifašistického odboje. Tito jej pověřil vedením koordinace partyzánských operací na území Černé Hory. Na konci roku jej však velení zbavil. Důvodem byla údajně chybná taktika spočívající ve frontálním útoku na mnohem početnějšího italského protivníka místo propojení partyzánského hnutí s lidovým povstáním. Djilas se posléze stal editorem stranického periodika Borba. Roku 1944 se zúčastnil stranické mise do Moskvy, kde jednal o budoucích sovětsko-jugoslávských vztazích s čelnými představiteli Sovětského svazu (SSSR), včetně J. V. Stalina. Po návratu do Bělehradu bojoval po boku partyzánů proti německé armádě a podílel se na osvobození jugoslávského hlavního města. Po válce zastával významné ministerské posty. Patřil k hlavním kritikům Stalinových snah o větší připoutání země k SSSR, které vyústily v tzv. sovětsko-jugoslávskou roztržku (1948) a následné vymanění se Jugoslávie ze sovětského područí.

V roce 1953 se stal místopředsedou vlády a zastával též funkci předsedy jugoslávského parlamentu. V této době byl na vrcholu své politické kariéry a nahlíželo se na něj jako na možného Titova nástupce. V následujících měsících využil liberalizace režimu a stal se zastáncem radikálních reforem komunistického systému. Ve stranickém tisku i ve veřejných diskusích otevřeně kritizoval nejen stranickou korupci a centrálně plánované hospodářství, ale zpochybňoval i vedoucí úlohu strany. Na základě těchto aktivit byl na počátku roku 1954 zbaven funkcí a záhy opustil Komunistickou stranu Jugoslávie. Nadále stupňoval svou kritiku režimu, za kterou byl nejprve odsouzen k podmíněnému trestu ve výši 18 měsíců. Pro podporu maďarského povstání v roce 1956 jej soud na konci téhož roku odsoudil k trestu odnětí svobody ve výši tří let. Během prvního pobytu ve vězení vyšla v zahraničí jeho nejznámější kniha Nová třída: analýza komunistického systému, kterou se definitivně rozešel s komunismem a jejíž rukopis předal americkému vydavateli ještě před nástupem trestu. Toto dílo je dodnes považováno za brilantní analýzu komunismu, jeho základních vlastností a podstaty komunistické moci. Kniha mu zajistila velkou mediální popularitu na Západě i v rámci disentu východní Evropy. Za její zveřejnění byl odsouzen k dalším sedmi letům odnětí svobody. Roku 1961 byl podmínečně propuštěn na svobodu. V následujícím roce se pro své kontakty se zahraničními novináři a publikaci dalšího kritického díla Hovory se Stalinem ve vězení ocitl znovu. Na svobodu se vrátil na konci roku 1966. V dalších letech se i nadále angažoval v disentu. V 80. letech předpovídal rozpad Jugoslávie a ve svých veřejných projevech varoval před vypjatým nacionalismem jednotlivých národů federace.

K dalšímu čtení

Encyklopedie Britannica, Milovan Djilas (online 26. 9. 2022): https://www.britannica.com/biography/Milovan-Djilas DJILAS, Milovan: Nová třída. Kritika soudobého komunismu. Praha: Academia, 2019. PIRJEVEC, Jože: Jugoslávie 1918–1992. Vznik, vývoj a rozpad Karadjordjevićovy a Titovy Jugoslávie. Praha: Argo, 2000. TEED, Peter: Moderní oxfordský slovník 20. století. Praha: Knižní klub, 1994, s. 116.

i
Narození:
12. 6. 1911
Podbišče (Černá Hora), Rakousko-Uhersko
Úmrtí:
30. 4. 1995
Bělehrad, Jugoslávie
Jiné varianty jména a přezdívky:
Milovan Djilas
Člen KSČ:
Ne
Národnost:
jugoslávská
Původ:
černohorský
Manžel / manželka:
Mitra Mitrovičová (1912), Stefanija Baricová (1921)