Vladimír Doležal

Po absolvování základního školního vzdělání navštěvoval čtyřletou reálku na Kladně, kde vynikal svými matematickými dovednostmi. Již v době středoškolských studií se seznámil s ideály socialistického hnutí, díky čemuž se několikrát dostal do sporů se svými učiteli. I přes tyto problémy složil v roce 1932 úspěšně maturitu a odešel studovat matematický obor do Prahy. V důsledku vazeb se socialisticky orientovanými studenty a představiteli levicového proudu tuzemské poezie a prózy (Josef Hora, Marie Pujmanová) v sobě objevil publicistické nadání, což ho vedlo koncem roku 1936 k zanechání studií. Záhy nato nastoupil v pozici sportovního referenta do kladenské filiálky Českého slova spadajícího pod nakladatelství a vydavatelství Melantrich, které bylo úzce navázáno na ČSNS, jejímž členem se také posléze stal. Za druhé světové války působil jako redaktor na Kladně a údajně se zapojil do protinacistického odboje. Po okupaci dále působil jako novinář, od června 1946 pak v rámci národněsocialistického Svobodného slova dostal za úkol konsolidovat jeho venkovské redakce („filiálky“). V důsledku svých předúnorových postojů a osobních antipatií k některým funkcionářům Melantrichu byl po komunistickém převratu v roce 1948 z nakladatelství propuštěn. Záhy nato se stal, výměnou za znovupřijetí na své předešlé působiště, spolupracovníkem StB. Vlivem okolností, především prý kvůli arogantnímu chování jeho tzv. řídícího orgána Miroslava Picha-Tůmy, před nímž zatajil některé své kontakty do protikomunistické ilegality (např. napojení na americké velvyslanectví), došlo ve druhé polovině srpna 1948 k Doležalovu utajenému zatčení. Po tvrdých výsleších a vylíčení činnosti, kterou konal za zády StB, byl využíván coby tajný spolupracovník v celách zadržených. Asi v červnu 1949 byl propuštěn a v následujících letech působil ve službách StB (krycí jména „AKP 401“, „August“, „Karel Verner“, „Jiří Seidl“, „Josef Horák“, „AO-6015“), přičemž v protikomunistických skupinách vystupoval jako „odbojář žijící v ilegalitě se spojením na Západ“. Stal se z něho výkonný agent bezpečnostních složek, jenž díky svým znalostem prostředí a regionálních funkcionářů ČSNS spolupracoval na rozkrytí „národněsocialistické ilegality“ (např. byl díky němu zatčen František Novotný, na Ostravsku figuroval jako „zástupce ústředí“ ve skupině kolem Jana Buchala), přičemž byl hodnocen jako jeden z nejlepších tajných spolupracovníků.

Počátkem 50. let se s vědomím StB ukrýval coby „policejně hledaná osoba“ u několika známých a za pomoci falešných dokladů (obstaraných StB) pracoval jako zubní laborant v Třešti či jako administrativní síla v Jihlavě a v Jindřichově Hradci. Nadále byl zapojen do několika případů, v nichž bezpečnostní složky sledovaly činnost někdejších regionálních národněsocialistických či sociálně demokratických funkcionářů, popř. dalších osob z protikomunistické rezistence (Kladensko, Klatovsko, Jihlavsko apod.). V roce 1952 došlo k tzv. legalizaci jeho osoby a StB byl nasazen do národního podniku Kniha v Brně.

Archiv bezpečnostních složek - f. A 8, inv. j. 1239