Jiří Drtina

Pocházel z rodiny úředníka pražské záložny Jaroslava Drtiny, jenž byl bratrancem pozdějšího tajemníka prezidenta Edvarda Beneše a poválečného ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny. V roce 1936 se rodiče rozešli (později rozvedli) a Jiří Drtina dále vyrůstal jen se svojí matkou. V roce 1939 maturoval na reálném gymnáziu v Praze II a již v této době ho ovlivnily levicové ideály. Po střední škole začal navštěvovat Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, avšak v důsledku zavření českých vysokých škol okupanty v listopadu 1939 byl nucen studia přerušit. Poté absolvoval kurz na obchodní akademii v pražském Karlíně, který ukončil v roce 1940. Během okupace pak pracoval v letech 1940−1943 jako úředník v Pražské úvěrní bance a poté byl tzv. totálně nasazen na práce v Berlíně jako dělník a řidič. Odtud se mu podařilo koncem roku 1943 uprchnout díky zfalšovaným firemním úředním dokumentům, čímž byl do konce okupace kryt před případnými kontrolami. Během války byl několikrát vyšetřován gestapem pro podezření z pomoci vězněným osobám a po vypuknutí Pražského povstání se aktivně účastnil bojů na barikádách. Po válce začal v květnu 1945 působit v SČM (předchůdce Československého svazu mládeže), v němž zastával vrcholné pozice coby člen Ústředního výboru SČM (1945−1949), předsednictva, sekretariátu a tiskový vedoucí. Zároveň působil i jako redaktor Mladé fronty a v roce 1945 vstoupil také do Komunistické strany Československa (KSČ). V létě roku 1945 byl v rámci SČM poslán na Chebsko, obsazené americkými jednotkami, kde zakládal svazové pobočky a pracoval jako redaktor časopisu „Chebsko“. Vedle toho také působil jako spolupracovník bezpečnostních složek, které informoval o dění v regionu. Na podzim 1945 se vrátil do Prahy, kde se živil jako redaktor Mladé fronty a zároveň byl aktivní v komisi mládeže při ústředním sekretariátu KSČ. V březnu 1946 změnil zaměstnání a nastoupil do zahraniční redakce ČTK. Počátkem dubna 1946 byl vyslán Ministerstvem informací jako její stálý dopisovatel a zpravodaj do Francie. V Paříži poté pracoval nejen pro ČTK, ale pod pseudonymem „Jean Jacob“ také pro komunistické Rudé právo a Tvorbu. Během únorového komunistického státního převratu se v Paříži podílel na „zajišťování našich zastupitelských úřadů proti reakci“. V srpnu 1948 se vrátil do Československa (ČSR), kde pracoval v redakci ČTK a v zahraniční redakci Rudého práva. Na podzim 1948 začal studovat půlroční zahraničně-politický běh Ústřední školy KSČ. Koncem února 1949 byl přijat do služeb MZV a do července téhož roku přidělen jako tajemník náměstkovi Arturu Londonovi. Poté byl převeden do tiskového a informačního odboru MZV, kde nejdříve působil jako referent a po reorganizaci v roce 1950 jako jeho předseda. V souvislosti se zatčením Artura Londona, Vladimíra Clementise a dalších „spiklenců z kliky na MZV“ napojených na Rudolfa Slánského byl prošetřován závodní organizací KSČ na MZV, z čehož se nervově zhroutil. Po uzdravení ukončil zaměstnanecký poměr na MZV a nastoupil v ČKD (dříve Českomoravská-Kolben-Daněk). Jelikož odmítl Státní bezpečnosti (StB) podepsat smyšlené svědectví o „zrádcovské“ činnosti A. Londona, byl v srpnu 1951 nucen před hrozícím zatčením uprchnout do exilu.

Po odchodu do emigrace získal rakouské státní občanství a pod jménem Jean George Danes žil střídavě v Rakousku či ve Švýcarsku. Živil se jako žurnalista při OSN a dopisovatel pro různá periodika. Jako korespondent pro americký tisk také po určitý čas cestoval po Jižní Americe. V 50. a počátkem 60. let se ho snažila neúspěšně získat ke spolupráci československá rozvědka. V 60. letech byl prezidentem asociace novinářů akreditovaných při mezinárodních organizacích OSN, stal se dopisovatelem rakouského rozhlasu a americké Staats Herold co. Po okupaci ČSR vojsky Varšavské smlouvy byl od srpna 1968 do září 1969 dosazen do funkce československého vysílání rakouského rozhlasu.

Archiv bezpečnostních složek - f. Hlavní správa rozvědky SNB – svazky (f. I.S. – svazky), reg. č. 11844, sv. 326; f. Velitelství StB (f. 310), sign. 310-109-5; sb. Svazky kontrarozvědného rozpracování (KR), arch. č. KR-23304 MV.