Růžena Dubová

V roce 1942 maturovala na brněnském reálném gymnáziu a poté nastoupila jako kancelářská síla k firmě Pelikán Václav v Brně. V letech 1944−1945 se zapojila do protinacistického odboje coby spolupracovnice partyzánů. Ihned po osvobození Československa vstoupila v květnu 1945 do KSČ a mezitím začala pracovat na Ústředním národním výboru (ÚNV) v Brně, kde dostala na starosti tělovýchovný referát. Během svého působení na ÚNV se seznámila s brněnským krajským tajemníkem KSČ Ottou Šlingem, jenž si ji vybral jako „perspektivní kádr“ do aparátu krajského sekretariátu KSČ v Brně. Záhy se začala podílet na pořádání I. krajské konference KSČ v červnu 1945 a poté absolvovala třítýdenní školení v ústřední stranické politické škole. Po návratu pracovala v politickém oddělení brněnského krajského sekretariátu KSČ, v němž postupně dosáhla postu zástupkyně vedoucího tajemníka a funkce vedoucí organizačně-instruktorského oddělení. Díky svým schopnostem a funkcionářským aktivitám (např. se agilně podílela na organizaci brněnských „Mírových slavností v Líšni“) přešla v dubnu 1950 na post zástupkyně do organizačně-instruktorského oddělení ÚV KSČ v Praze, kde se její nadřízenou stala Marie Švermová. V souvislosti s kauzou Otty Šlinga byla zatčena dne 17. 11. 1950 a následující tři roky strávila ve vyšetřovací vazbě.

Dne 14. 3. 1953 byla propuštěna na svobodu s diagnózou nevyléčitelné „paranoidní schizofrenie“, kterou onemocněla během pobytu ve vězení. Byla předána rodičům do domácího ošetřování a po několika letech pravděpodobně obdržela invalidní důchod.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (sb. MNB), arch. č. MNB-79.