Allen Welsch Dulles

Pocházel z početné presbyteriánské rodiny. Jeho starší bratr John Foster Dulles později vykonával úřad ministra zahraničí ve vládě prezidenta Dwighta D. Eisenhowera. Absolvoval univerzitu v Princetonu a později práva na Univerzitě George Washingtona. Od roku 1916 působil v diplomatických službách. V letech 1922−1926 byl vedoucím sekce pro Blízký východ na ministerstvu zahraničí. Od roku 1926 se věnoval právní praxi ve firmě Sullivan and Cromwell, v níž byl jeho bratr John společníkem. Od roku 1927 působil jako ředitel newyorského think-tanku Rada pro zahraniční vztahy. V průběhu 20. a 30. let se zúčastnil jako člen americké delegace při Společnosti národů několika diplomatických cest do Evropy, kde jednal s předními evropskými státníky. Po počáteční shovívavosti vůči hitlerovskému Německu se záhy stal jeho kritikem. Varoval před rostoucím antisemitismem a svých konexí využíval k pomoci německým Židům. Byl aktivním členem Republikánské strany. Před druhou světovou válkou náležel k odpůrcům izolacionismu a zastáncům vyššího zbrojení USA. Po vypuknutí druhé světové války a vzniku Úřadu pro strategické služby (Office of Strategic Services, OSS) jej jeho první ředitel generál Donnovan pověřil roku 1942 vedením evropské sekce se sídlem ve švýcarském Bernu. V tomto služebním postavením získával informace o likvidaci evropských Židů hitlerovským režimem. Zároveň také přicházel do kontaktu s různými skupinami exulantů ze zemí střední a východní Evropy, kteří se uchýlili do neutrálního Švýcarska. Mezi jeho prominentní informátory patřili příslušník nacistického Abwehru Hans Bernd Gisevius či zaměstnanec německého ministerstva zahraničí Fritz Kolbe. Velmi úspěšná byla jeho tajná jednání s představiteli Třetí říše, která vedla ke kapitulaci německých sil v severní Itálii v dubnu 1945. Po válce byl OSS novým prezidentem Harrym S. Trumanem zrušen. Po vzniku nové Ústřední zpravodajské služby (Central Intelligence Agency) roku 1947 se stal jejím čelným představitelem.

V letech 1951−1953 působil jako zástupce ředitele CIA generála Waltera Bedella Smithe a roku 1953 jej nový americký prezident Dwight D. Eisenhower jmenoval do funkce ředitele. Pod jeho vedením provedla agentura řadu často kontroverzních operací, které vedly ke změnám režimů v cizích zemích (např. v Íránu roku 1953 a v Guatemale roku 1954). V roce 1956 se CIA podařilo získat přepis zásadního projevu sovětského generálního tajemníka Nikity Chruščova z XX. sjezdu sovětských komunistů, v němž odsoudil kult osobnosti J. V. Stalina. Mezi výrazné nezdary CIA pod jeho vedením naopak patřilo sestřelení výzvědného letadla U-2 nad sovětským územím v roce 1960 a především neúspěšný pokus o vylodění v Zátoce sviní na Kubě za účelem svržení režimu Fidela Castra. Fiasko této operace a napjaté vztahy s novým prezidentem Johnem F. Kennedym vedly v listopadu 1961 k jeho rezignaci. V roce 1963 byl novým prezidentem Lyndonem B. Johnsonem jmenován členem Warrenovy komise, jež měla za úkol vyšetřit okolnosti atentátu na Kennedyho.

Encyklopedie Britannica, Allen Welsch Dulles (online, 26. 9. 2022): https://www.britannica.com/biography/Allen-W-Dulles KINZER, Stephen: Bratři. John Foster Dulles, Allen Dulles a jejich tajná světová válka. Praha: Rybka Publishers, 2016. PROCHÁZKA, Vladimír a kol.: Příruční slovník naučný. I. díl. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1962, s. 604. ROEWER, Helmut − SCHÄFER, Stefan − UHL, Matthias: Encyklopedie tajných služeb ve 20. století. Praha: Knižní klub, 2006, s. 102.