Richard Dvořák

Po maturitě na obchodní akademii v roce 1933 se zapsal ke studiu na Svobodné škole politických nauk v Praze, kde získal ekonomické vzdělání. Vedle toho působil v letech 1934−1937 jako úředník na Městském úřadě v Podmoklech a poté mezi roky 1937−1939 pracoval v zahraničním oddělení Národní banky Československé. Již v meziválečném období se angažoval ve Svazu přátel SSSR. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 se zapojil do distribuce protinacistických letáků, za což jej v září téhož roku zatklo gestapo. Léta okupace strávil v několika věznicích a koncentračních táborech, mezi lety 1942 až 1945 byl vězněn v Buchenwaldu. Po osvobození Československa (ČSR) v roce 1945 se vrátil k profesi bankéře a vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). V roce 1946 zahájil dlouholetou politickou kariéru. V letech 1946−1948 byl předsedou Okresního národního výboru (ONV) v Chebu a členem předsednictva tamějšího Okresního výboru (OV) KSČ. Po volbách do NS v květnu 1948 poprvé zasedl do poslanecké lavice, kde s přestávkou mezi lety 1960 až 1964 setrval až do roku 1968. V roce 1949 byl jedním z delegátů IX. celostátního sjezdu KSČ. V letech 1949−1952 zastával funkci náměstka ministra zahraničního obchodu.

Po rezignaci ministra zahraničního obchodu Antonína Gregora v dubnu 1952 jej vystřídal ve funkci. Na ministerském postu setrval až do roku 1959, kdy se stal československým velvyslancem v Sovětském svazu (SSSR). V roce 1958 byl jedním z kandidátů ÚV KSČ a na XII. sjezdu KSČ, konaném koncem roku 1962, byl již zvolen jeho řádným členem. Po svém návratu z Moskvy na počátku roku 1963 zastával krátkou dobu funkci vedoucího Ústřední správy pro rozvoj místního hospodářství a na XIII. sjezdu KSČ v roce 1966 byl zvolen za člena Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ (poté ještě v letech 1969 a 1970). Mezi lety 1963 a 1967 usedl do křesla ministra financí ve vládě Jozefa Lenárta. Z této funkce byl odvolán roku 1967 a vrátil se zpět k diplomacii na pozici velvyslance v Indii a v Nepálu, v níž setrval až do roku 1971. Na tomto postu zažil invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československé socialistické republiky (ČSSR). Okupaci sice formálně odsoudil, nicméně nakonec zůstal jedním z mála československých velvyslanců, kteří na začátku tzv. normalizace nebyli ze svých funkcí odvoláni. Krátce po návratu do Prahy roku 1971 se stal velvyslancem ČSSR v Německé demokratické republice (NDR), jímž zůstal až do svého odchodu do penze v roce 1976. Jeho starší syn Libor je významným překladatelem ruské literatury a novinářem zaměřujícím se na oblast současného Ruska a přilehlých postsovětských oblastí, mladší syn Milan je též známým překladatelem a tlumočníkem z ruštiny.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. j. 455.

BROŽ, Václav − SLUŠNÁ, Olga: Kdo je kdo v Českovensku. 1. díl (A-J). Praha: Československá tisková kancelář, 1969, s. 172. DEJMEK, Jindřich a kol.: Diplomacie Československa. Díl II.: Biografický slovník československých diplomatů. Praha: Academia, 2003, s. 315−316. ŠTVERÁK, František: Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921−1992). Základní informace o ústředních orgánech a biografické údaje o vedoucích představitelích strany. Praha: Národní archiv, 2010. Životopisy nových členů vlády ČSSR. In: Rudé právo, 22. 9. 1963. Praha: ÚV KSČ, 1963, s. 2.