Alexander Alexandrovič Fadějev

Dětství strávil na dálném východě v obci Čugujevka. Otec, dříve odsouzený revolucionář, rodinu opustil pro politické neshody se svou ženou. Při studiu na obchodní škole ve Vladivostoku začal psát své prvotiny a přispívat do studentského časopisu. Během obsazení města československými legionáři (1918-1922), později společně s Japonci, Američany a dalšími spojenci, se stal Vladivostok útočištěm protibolševických sil v probíhající občanské válce. Fadějev, ovlivněn svým rodinným prostředím, se přidal k bolševikům, vstoupil do Komunistické strany Ruska a k partyzánským oddílům. Zkušenosti z bojů pak využil nejen pro svůj první román Porážka (Razgrom). Zúčastnil se též potlačení kronštadtského povstání (březen 1921) – vzpoury členů baltské flotily proti bolševikům, při kterém byl těžce zraněn. Po ukončení občanské války se přestěhoval do Moskvy. Postupně stoupal ve stranické hierarchii, kvůli čemuž musel v roce 1922 zanechat studia na Moskevské báňské univerzitě. Pro svůj první velký literární úspěch s vydáním románu Porážka se rozhodl opustit politickou kariéru a věnovat se naplno psaní. Ve třicátých letech postupně rostla jeho role v sovětském literárním světě a spolu s tím i jeho pozice v Ruském svazu proletářských spisovatelů, později ve Svazu sovětských spisovatelů. V roce 1938 se stal jeho předsedou, krátce na to také členem Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS). Sehrál rozporuplnou roli během tzv. velkého teroru, stalinistických čistek ve druhé polovině třicátých let a později i během antisemitského boje proti tzv. kosmopolitismu v kultuře, kdy na jednu stranu podporoval pronásledování řady umělců vedené ideologem Andrejem Ždanovem, na druhou stranu však též vystoupil na obranu některých z nich (např. proti zatčení maďarského spisovatele Antala Hidase). Během druhé světové války pracoval jako válečný zpravodaj pro deník Pravda. V roce 1945 dokončil román Mladá garda inspirovaný stejnojmennou odbojovou skupinou ve východoukrajinském městě Sorokyne (dříve Krasnodon) okupovaném nacisty. Kniha měla ohlas i za hranicemi Sovětského svazu, avšak po kritice (včetně Stalinovy) malého důrazu na roli strany v této organizaci Fadějev text upravil. Ve stejné době se z pozice předsedy Svazu sovětských spisovatelů stal ústřední postavou represí proti nepohodlným tvůrcům.

Do politické nepřízně se dostal v únoru 1956 po XX. sjezdu KSSS a kritiky Stalinova kultu osobnosti. Záhy na to spáchal sebevraždu a přenechal posmrtný dopis určený pro ÚV KSSS, jenž se dostal na veřejnost až v roce 1990.

Encyklopedia Britannica, Aleksandr Aleksandrovich Fadeyev (online, 13. 1. 2024): https://www.britannica.com/biography/Aleksandr-Aleksandrovich-Fadeyev култура.рф, Александр Фадеев (online, 13. 1. 2024): https://www.culture.ru/persons/10568/aleksandr-fadeev