Theo Herkel´ Florin

Pocházel z chudé rodiny obuvníka Teodora Herkeĺa a jeho manželky Flory, po níž později přijal umělecké jméno „Florin“. Po neúspěšných gymnaziálních studiích krátkou dobu vykonával profesi knihkupce v Martině a na přelomu 20. a 30. let byl několikrát soudně trestaný pro drobné podvody, krádeže a zpronevěru. Již od mládí se věnoval své celoživotní vášni, psaní poezie. V průběhu hospodářské krize počátkem 30. let odešel do zahraničí, kde žil krátce v jugoslávském městě Novi Sad, a v letech 1934 až 1940 se natrvalo usadil v Paříži. Ve francouzské metropoli působil jako redaktor a novinář. Současně se během tamějšího pobytu spřátelil s významnými osobnostmi meziválečného francouzského literárního a uměleckého světa, za všechny můžeme jmenovat např. proslulého básníka Jeana Cocteaua. Pod jeho vlivem vydal roku 1939 svou básnickou prvotinu, sbírku osobně laděných veršů s názvem „Růže smutku“. Po vzniku samostatného Slovenského státu a okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939 se zapojil do služeb československého zahraničního odboje. V Paříži vydával protiněmecky orientovaná periodika „Slovenský hlas“ a „Slovenský chýrník“. Po nacistické invazi a následné francouzské kapitulaci se v roce 1940 přemístil do Londýna, kde až do konce války působil jako zaměstnanec exilového ministerstva sociální péče. V britské metropoli se také poprvé seznámil s významným komunistickým politikem Vladimírem (Vladem) Clementisem. Po vypuknutí Slovenského národního povstání v srpnu 1944 sestavil jako redaktor speciální dvojčíslo slovenského periodika „Nové časy“, na jehož stránkách vyjádřil londýnský exil podporu domácímu odboji. Pomoc válkou zmítané zemi se promítla i do Florinovy tehdejší básnické tvorby, např. v rámci angažované básnické sbírky „Předjaří“ z roku 1944. Jako tajemník Slovenského semináře v Londýně také zorganizoval pod Clementisovým vedením řadu přednášek a diskusí, psal rozhlasové hry a přispěl k překladu slovenské poezie do angličtiny. Po osvobození Československa v květnu 1945 se vrátil do Paříže, kde působil jako pracovník tamějšího československého velvyslanectví. V letech 1946−1948 pak zastával obdobnou pozici ve Washingtonu. Jeho četné cesty po USA se promítly i do jeho básnické tvorby, např. pozdější sbírka básní s názvem „Oheň na Potomacu“ (1965) byla silně ovlivněna kritickým pozorováním rasových sporů v Americe. Po návratu do Československa si jej nový ministr zahraničí Clementis vybral jako svého osobního tajemníka. Po Clementisově odvolání z funkce a následném vyšetřování v rámci politického procesu proti „Rudolfu Slánskému a spol.“ byl Florin v souvislosti s jeho osobou držen od ledna 1950 až do dubna 1953 nezákonně ve vyšetřovací vazbě.

Po propuštění na svobodu v roce 1953 se po několika letech dočkal plné rehabilitace. Uchýlil se do rodného města Dolný Kubín, kde žil až do své smrti. Pokračoval v tvorbě poezie různorodého zaměření, často se jednalo o lyrické verše se zaměřením na vzpomínky z mládí, prožitého v rodném kraji. Byl významnou a respektovanou osobností na poli regionální literatury a kultury. Roku 1954 se díky jeho zásluze konal první ročník celoslovenské soutěže v přednesu poezie a prózy s názvem „Hviezdoslavův Kubín“, probíhající periodicky až do současnosti.

Archiv bezpečnostních složek - f. Inspekce ministra vnitra (f. A 8), inv. j. 1444.

KLEŇ, Milan: Florin. Nakladatelství Základná umelecká škola P. M. Bohúňa, 1998. MINÁČ, Vladimír a kol.: Slovenský biografický slovník. II zväzok E−J. Martin: Matica slovenská, 1987, s. 100.