Karl Hermann Frank

Navštěvoval obchodní akademii v Praze a v roce 1918 se neúspěšně pokusil o studium Právnické fakulty německé univerzity v Praze. Po válce pracoval jako úředník a od roku 1925 jako knihkupec v Lokti. Již v poválečném období se nadchl pro radikálně nacionalistickou politiku Německé nacionálně socialistické dělnické strany, do níž vstoupil v roce 1919. Po jejím zákazu a nahrazení Sudetoněmeckou stranou, zasedl po volebním úspěchu v roce 1935 jako poslanec Národního shromáždění (1935−1938). Snaha o odtržení tzv. Sudet a neúspěšný puč v polovině září 1938 vedly k jeho krátkému útěku do Německa. Po nacistické okupaci v březnu 1939 se již ve vysoké hodnosti v organizaci Schutzstaffel (SS) stal velitelem policie a říšským sekretářem v protektorátu. V srpnu 1943 byl jmenován německým státním ministrem pro Čechy a Moravu. Coby jeden z nejmocnějších mužů v protektorátu měl přímou odpovědnost na represích či popravách odbojářů během obou stanných práv a také značný podíl na vypálení Lidic a Ležáků v červnu 1942. V květnu 1945 utekl z Prahy směrem do amerického záboru, v Rokycanech byl však dopaden. O rok později byl odsouzen k trestu smrti a popraven.

KYNCL, Vojtěch: Frank, Karl Hermann. In: Biografický slovník českých zemí. Fo−Fr. Praha: Academia – Historický ústav AV ČR, 2015, s. 341–342. MOULIS, Miloslav – TOMÁŠEK, Dušan: K. H. Frank: Vzestup a pád karlovarského knihkupce. Praha: Epocha, 2003.