Felix Frankfurter

Narodil se ve Vídni rakouskému obchodníkovi židovského původu. V roce 1893 rodina emigrovala do New Yorku a další vzdělání získal na amerických školách. S vynikajícím prospěchem absolvoval roku 1902 studia na newyorské City College a roku 1906 se zapsal ke studiím práv na Harvardově univerzitě, kde roku 1906 promoval jako nejlepší ve svém ročníku. Právnickou praxi získal v několika významných newyorských firmách. Jeho další kariéru ovlivnilo setkání s vlivným politikem a v té době federálním státním návladním pro jižní okrsek New Yorku Henrym L. Stimsonem, který si jej roku 1906 vybral jako svého asistenta. V roce 1911 se Stimson stal ministrem války v kabinetu prezidenta Williama Howarda Tafta a svému asistentovi svěřil významný post právního experta Úřadu pro ostrovní záležitosti, kde měl na starosti právní otázky spojené se správou ostrovních teritorií získaných po americko-španělské válce (duben–srpen 1898). V této době se také pod vlivem služby ve státní správě formovaly jeho politické názory. Ačkoliv nikdy jasně nedeklaroval příslušnost k žádné ze dvou politických stran, měl v sociálních otázkách blíže k progresivismu reprezentovanému Demokratickou stranou. Od roku 1914 až do svého jmenování soudcem Nejvyššího soudu roku 1939 přednášel správní a trestní právo na Právnické fakultě Harvardovy univerzity. Jako přistěhovalec z Evropy choval úctu a vděk ke své nové vlasti, k jejím dějinám, zvykům a především ústavě. Během meziválečného období získal reputaci jednoho z předních amerických odborníků na ústavní právo a fungování Nejvyššího soudu. V letech 1918−1919 zastával post předsedy mimořádného válečného úřadu War Labor Policies Board, jenž měl na starosti podporu fungování americké ekonomiky v průběhu první světové války. Jeho spolupracovníkem v úřadě byl budoucí americký prezident Franklin Delano Roosevelt, s nímž navázal osobní přátelství. Po skončení války ho vedlo jeho levicové smýšlení k hlubší angažovanosti v oblasti podpory práv menšin a pracujících. Roku 1920 stál u zrodu neziskové organizace American Civil Liberties Union (Americký svaz pro občanské svobody), jež si kladla za cíl podporu práv a svobod jednotlivců zaručených všem osobám americkou ústavou. I vzhledem ke svému židovskému původu se výrazně angažoval v podpoře mezinárodního sionismu. Prezident Woodrow Wilson jej roku 1919 pověřil reprezentací americké sionistické delegace na pařížské mírové konferenci a podílel se též na organizaci zakladatelské konference Amerického židovského kongresu ve Philadelphii. Na konci 20. let získal pozornost veřejnosti svými apely v celostátním tisku, v nichž požadoval znovuobnovení procesů s italskými anarchistickými emigranty Nicolou Saccem a Bartolomeem Vanzettim, odsouzenými za vraždu a loupeže k trestu smrti. Ve svých článcích tvrdil, že rozsudek byl silně ovlivněn „protiimigrantskými předsudky“ americké společnosti a údajným „hysterickým“ odporem amerických elit vůči radikální levici, umocněnými obavami z ruské bolševické revoluce a občanské války. Jeho angažovanost v tomto případu mu vynesla nepřátelství ze strany kolegů na Harvardu a ředitele Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) J. Edgara Hoovera, který jej veřejně obviňoval z rozšiřování bolševické propagandy v USA. Po nástupu svého přítele F. D. Roosevelta do prezidentského úřadu roku 1933 se stal jeho poradcem a významně se podílel na přípravě legislativy na podporu reformního programu New Deal (Nový úděl), jenž měl pomoci obnově americké ekonomiky zasažené hospodářskou krizí. Roku 1939 jej Roosevelt jmenoval řadovým členem Nejvyššího soudu. Během výkonu soudcovské funkce patřil k nejvýraznějším hlasatelům filozofie tzv. soudní zdrženlivosti, podle níž se soudci měli držet mantinelů vymezených ústavou a dosavadních precedentů a nepouštět se do interpretace právních norem na základě svých osobních názorů a pocitů, čímž ovlivnil celou řadu dalších soudců.

V roce 1962 rezignoval po těžké mrtvici na funkci soudce Nejvyššího soudu. O rok později mu americký prezident John Fitzgerald Kennedy udělil za jeho zásluhy Prezidentskou medaili svobody.

Encyklopedia Britannica, Felix Frankfurter (online, 11. 2. 2023): https://www.britannica.com/biography/Felix-Frankfurter; Multimediální soudní archiv Nejvyššího soudu USA, Felix Frankfurter (online 11. 2. 2023) https://www.oyez.org/justices/felix_frankfurter; Jewish Virtualy Library, Felix Frankfurter (online, 11. 2. 2023):https://www.jewishvirtuallibrary.org/felix-frankfurter