Jaroslav Fukátko

Pocházel z rodiny maloobchodníka a člena Masarykovy a Hajného České strany pokrokové, jejíž program související se sociálními otázkami dělnictva se promítl do jeho politických postojů během středoškolských a později i vysokoškolských studií. V období první republiky sympatizoval se sociálně demokratickou a později komunistickou stranou, přičemž ve svém pozdějším životopise sám sebe označil ve 20. a 30. letech za „typ levicového socialisticky orientovaného intelektuála“. Po maturitě na obchodní akademii pracoval jako úředník v pojišťovně v Novém Bydžově. V průběhu první světové války narukoval do rakousko-uherské armády a zapojil se do bojů na italské frontě. Po vzniku Československa (ČSR) se přihlásil ke studiu na Vysoké škole obchodní v Praze, kterou zakončil v roce 1921 s titulem inženýra (Ing.). Později v roce 1934 pak obhájil disertační práci na téma „Insolvence a její příčiny“ a získal titul doktora obchodních věd (RCDr.). Po promoci pracoval v letech 1922−1925 jako úředník na revizním odboru Ministerstva financí. V letech 1925−1938 pak působil ve státním nakladatelství Orbis, nejprve jako tajemník, od roku 1931 coby generální tajemník a posléze jako vedoucí ředitel. Koncem roku 1938 nakladatelství opustil kvůli rozporům s nadřízenými a stal se ředitelem hospodářské revize v brněnské Zbrojovce. Na tomto významném postu se záhy po okupaci českých zemí v březnu 1939 zapojil do vznikajícího protinacistického odboje. Právě v rámci struktur Zbrojovky se vytvořila silná odbojová skupina, složená z jejích vedoucích představitelů a úředníků (Eduard Outrata, Karel Staller, Josef Kocman), napojená na vojenskou organizaci domácí rezistence – Obranu národa. V rámci odbojových aktivit měl na starosti především zpravodajskou činnost, financování odboje ze zdrojů Zbrojovky a organizaci odchodu ohrožených vedoucích osob do zahraničí. V této souvislosti se podílel také na zprostředkování útěků československých vojáků do Polska a do Francie. V červnu 1939 byl přeložen do Prahy, kde se angažoval při založení odbojové organizace „Petiční výbor Věrni zůstaneme” (PVVZ). Stal se členem její tzv. politické komise a díky svým profesním a obchodním kontaktům se mu podařilo rozšířit její síť na Moravu. V říjnu 1939 došlo k jeho zatčení gestapem a následnému věznění na Pankráci, v Malé pevnosti v Terezíně a v Mnichově. Posléze byl odsouzen Lidovým soudem ve Stuttgartu a v srpnu 1943 poslán do koncentračního tábora v bavorském Flossenbürgu. V závěru války přežil pochod smrti a dočkal se osvobození americkou armádou. Po okupaci ČSR v květnu 1945 se stal členem KSČ. Patřil k předním stranickým ekonomům a současně zastával řadu významných funkcí v klíčových firmách. V letech 1945−1946 znovu řídil coby zmocněnec Ministerstva informací nakladatelství Orbis a současně zastával funkci předsedy národní správy Zbrojovky. V poválečném období dále působil na přání Klementa Gottwalda jako generální tajemník Ústředního svazu československého průmyslu (1946−1950) a také zastával funkce předsedy Státního plánovacího úřadu, šéfa Fondu znárodněného hospodářství, člena prezidia Národohospodářské komise při Ústředním výboru KSČ (NHK ÚV KSČ) a předsedy její průmyslové subkomise. V červnu 1946 byl za KSČ delegován jako jeden ze tří zástupců také do Ústřední plánovací komise. Díky kumulaci uvedených funkcí v národohospodářských orgánech měl zásadní podíl na klíčových ekonomických změnách v ČSR v poválečném období. Po komunistickém převratu v únoru 1948 stanul v čele Československo-sovětské obchodní komory a také působil coby předseda národní správy a později představenstva Živnostenské banky, kde se angažoval mj. při likvidaci jejích závazků a pohledávek vůči zahraničím subjektům. Dále byl členem tzv. ústředního akčního výboru Národní fronty, prezidia Československého ústavu práce, prezidia NHK – ÚRO (Ústřední rada odborů), národohospodářské komise pražského stranického kraje apod. Jako delegát se účastnil také četných zahraničních jednání týkajících se ekonomických otázek (Polsko, Rumunsko, Jugoslávie, Maďarsko, USA). Kromě uvedených funkcí přednášel od roku 1948 jako profesor na Vysoké škole hospodářských věd a později i na Vysoké škole speciálních nauk Českého vysokého učení technického (ČVUT), kde učil mimo jiné o efektivnějším řízení podniků a modernizaci průmyslové základny. Po vážné nemoci se roku 1949 vzdal většiny veřejných funkcí a nadále se věnoval akademické činnosti.

V roce 1952 založil Fakultu ekonomického inženýrství ČVUT a stal se jejím děkanem, jímž byl až do své smrti v roce 1956.

Archiv bezpečnostních složek - f. Hlavní správa Vojenské kontrarozvědky (f. 302), sign. 302-102-1

DOSKOČIL, Zdeněk: J. Fukátko. In: Biografický slovník českých zemí. Fu-Gn. Praha: Historický ústav AV ČR – Libri, 2011, s. 497−498. KOPEČNÝ, Petr. Obrana národa na Brněnsku 15. 3. 1939− 29. 2. 1940. Brno: Archiv města Brna, 2006. KVASIL, Bohumil a kol.: Malá československá encyklopedie, D-CH. Praha: Academia − Encyklopedický institut ČSAV,1984, s. 536. STALLER, Karel: Život s dvojí tváří. Praha: Mladá fronta, 2012.