William Gillies

Již od mládí tíhl k idejím socialismu. V letech 1907−1910 pracoval v Glasgow jako finanční tajemník cyklistického klubu Clarion Scouts, který byl propojený s odborovým hnutím. Před první světovou válkou působil jako úředník v socialistické Fabiánské společnosti (Fabian Society). Od roku 1915 až do svého odchodu do penze v roce 1944 spojil svoji další kariéru s nejvýznamnější levicovou politickou silou ve Spojeném království, Labouristickou stranou. Zprvu vykonával funkci tajemníka informační kanceláře strany v jejím londýnském sídle Transport House, od roku 1920 byl jmenován šéfem nově vytvořeného mezinárodního oddělení. Labouristická strana byla od roku 1923 součástí Labouristické a socialistické internacionály (LSI), sdružující evropské strany socialistického a sociálnědemokratického ražení. Gillies se tak z výkonu své funkce podílel na organizaci všech důležitých kongresů LSI v meziválečné éře. Kromě toho zastával v rámci exekutivy Labouristické strany post tajemníka podvýboru pro mezinárodní záležitosti. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v Německu v roce 1933 patřilo k jeho hlavním úkolům zabezpečení pomoci německým sociálním demokratům, kteří se stali obětí rozsáhlé perzekuce ze strany nacistického režimu. Mezinárodní oddělení zajišťovalo organizovaný přesun uprchlíků do Velké Británie. V době probíhající občanské války ve Španělsku (1936−1939) založil roku 1936 spolu s poslankyní britského parlamentu Ellen Wilkinsonovou v rámci strany výbor na podporu republikánských sil, jehož úkolem bylo zajistit materiální i vojenskou podporu v boji proti generálu Franciscu Francovi. Aktivity mezinárodního oddělení i Gilliese samého z něj dělaly nepohodlnou a nepřátelskou osobu pro německé nacistické vedení. Na jaře roku 1940 se jeho jméno dokonce objevilo v seznamu občanů, kteří měli být v případě úspěšné invaze do Anglie zatčeni speciálními jednotkami Schutzstaffel (SS). Po vypuknutí druhé světové války na podzim roku 1939 byl britskou vládou pověřen organizací zvláštního propagandistického výboru z řad evropských sociálnědemokratických emigrantů na území Británie, kteří měli pomoci při boji s hitlerovským Německem. V roce 1940 pomohl realizovat přesun významných členů německé sociální demokracie (Sozialdemokratische Partei Deutschlands, SPD), v čele s jejím exilovým předsedou Hansem Vogelem, z Lisabonu do Londýna. Ještě počátkem roku 1941 podpořil vznik Svazu německých socialistických organizací ve Velké Británii, postupem času však začal projevovat vůči zahraničí politice prezentované exilovou SPD kritické postoje. Na konci roku 1941 zveřejnil memorandum, v němž ji společně s přidruženými odbory obvinil z pangermanismu, snah o revizi versailleského poválečného systému a podpory vyhroceného německého nacionalismu ve 20. letech, který ve svém důsledku umožnil nástup Hitlera k moci. Memorandum bylo přijato výkonným výborem strany a výrazně narušilo vztahy britských labouristů k SPD po většinu zbývajících válečných let. Vzájemné poměry se zlepšily až roku 1944, kdy byl Gillies donucen k odchodu do penze a na postu tajemníka mezinárodního oddělení jej nahradil smířlivější Denis Healy.

VICKERS, Rhiannon: The Labour party and the world. Volume 1: The evolution of Labour´s foreign policy 1900−1951. Manchester University Press, 2004 (online, 20. 3. 2023) https://library.oapen.org/bitstream/handle/20.500.12657/35004/341390.pdf?sequence=1&isAllowed=y. Wikipedia – Die freie Enzyklopädia, William Gillies (online, 20. 3. 2023): https://de.wikipedia.org/wiki/William_Gillies_(Politiker,_1885).