Ján Golian

Po absolvování Vyšší průmyslové školy strojnické v Bratislavě nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, kterou dokončil v roce 1927 jako poručík dělostřelectva. Do konce 30. let působil jako důstojník Československé armády, absolvoval řadu vojenských kurzů a v letech 1937–1938 studoval Vysokou školu válečnou v Praze, kterou nedokončil v důsledku vypuknutí druhé světové války a vzniku samostatného Slovenského státu. Od roku 1940 působil v rámci 1. divize slovenské armády v hodnosti majora generálního štábu, po vstupu Slovenska do války proti Sovětskému svazu po boku nacistického Německa v červnu 1941 se zúčastnil polního tažení v rámci Rychlé divize. V letech 1942–1943 prošel řadou dalších armádních funkcí, zároveň se však zapojil do odboje. Počátkem roku 1944 se stal náčelníkem štábu Velitelství pozemního vojska v Banské Bystrici, kde se dostal do okruhu protifašistických důstojníků a v březnu 1944 byl exilovou vládou jmenován vedoucím příprav k povstání. Zvýšené partyzánské aktivity nakonec přerostly koncem srpna 1944 ve Slovenské národní povstání (SNP) a následnou invazi německé branné moci. Během SNP byl do 7. 10. 1944 velitelem povstalecké armády (od 5. 9. 1944 v hodnosti brigádního generála), poté působil jako zástupce generála Rudolfa Viesta. Průběh SNP neodpovídal jeho plánům a představám, především v důsledku rychlého odzbrojení východoslovenských divizí. Během přechodu na partyzánský způsob boje a při snaze probít se k armádním jednotkám byl dne 3. 11. 1944 společně s dalšími generály zajat německým Einsatzkommandem. Posléze došlo k jeho eskortování do Berlína, odkud byl zřejmě deportován do koncentračního tábora Flossenbürg. Jeho poslední osudy nejsouznámy.

V roce 1946 byl in memoriam povýšen do hodnosti divizního generála a v roce 1969 do hodnosti generálplukovníka.

CSÉFALVAY, František: Golian Ján. In: Vojenské osobnosti odboje 1939–1945. Praha: VHÚ Praha – VHÚ Bratislava, 2005, s. 82–83.