Władysław Gomułka

Vyučil se zámečníkem a již od poloviny 20. let byl aktivní v komunistickém hnutí. V roce 1926 vstoupil do Polské sjednocené dělnické strany a za svoje politické aktivity byl ve 30. letech několikrát vězněn. Během druhé světové války organizoval v okupovaném Polsku ilegální Polskou dělnickou stranu, jejímž vedoucím tajemníkem se stal v roce 1943. Byl ostrým odpůrcem oficiální polské emigrace v Londýně. Po válce zastával funkci vicepremiéra a ministra pro území nově připojená na západě. Díky svým pozicím v polské vládě výrazně dopomohl komunistům k úspěchu ve volbách v roce 1947. Názorově zastával politiku tzv. vlastní cesty k socialismu (např. odmítal násilnou kolektivizaci), což vedlo nakonec k jeho sesazení a zatčení v roce 1951.

Díky tvrdosti a neústupnosti při vyšetřování a úmrtí J. V. Stalina v březnu 1953 se nakonec vyhnul politickému monstrprocesu. V době polské krize v roce 1956 byl považován za zastánce národních hodnot a liberálního kurzu, což vedlo k jeho znovuzvolení do čela polské komunistické strany, přičemž se mu následně podařilo odvrátit plánovanou sovětskou invazi. Jeho liberální politiku vystřídalo během 60. let nové utužení. V důsledku krvavých nepokojů v prosinci 1970 rezignoval a odešel do důchodu.

KŘEN, Jan: Dvě století střední Evropy. Praha: Argo, 2005, s. 676−677.