Menu

Klement Gottwald

Stolař, novinář, člen politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ), generální tajemník KSČ, předseda KSČ, člen předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa (PÚV KSČ), předseda vlády, prezident republiky.

Životopis

Vyučil se stolařem ve Vídni. V dubnu 1915 narukoval do rakousko-uherské armády a prošel boji první světové války na východní a italské frontě, přičemž za svoji službu u dělostřelectva získal několik vojenských vyznamenání. V červenci 1918 dezertoval a posléze se ukrýval až do konce války. Od konce roku 1918 do října 1920 sloužil v rámci československé branné moci, v jejíchž řadách se účastnil např. bojů proti maďarským komunistům na Slovensku. Poté se vrhl do politiky, kde se po ustavujícím sjezdu Komunistické strany Československa (KSČ) v roce 1921 stal jejím členem. V srpnu 1921 se odstěhoval do Banské Bystrice a ujal se administrace komunistických periodik. V lednu 1923 byl zvolen členem Krajského výboru KSČ (KV KSČ) v Žilině. V roce 1924 odešel do Moravské Ostravy a na III. sjezdu KSČ v září 1925 se poprvé stal členem Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ), včetně jeho organizačního a politického byra. V té době působil jako šéfredaktor slovenského stranického listu Pravda chudoby (od roku 1925 Pravda). V roce 1926 se přestěhoval do Prahy, kde řídil ústřední agitační a propagační komisi. V letech 1928−1929 stál v čele levé frakce v KSČ vedoucí zápas o výsadní postavení ve stranickém vedení, prosazující bolševizaci strany a důsledné plnění moskevských direktiv. V letech 1928−1931 působil jako generální tajemník KSČ a poté jako její předseda. Vedle toho zasedal od října 1929 jako poslanec Národního shromáždění (NS). V červnu 1934 byl zbaven poslanecké imunity a před zatčením pro podezření z porušení zákona na ochranu republiky uprchl do Sovětského svazu (SSSR). Tam se zapojil do práce exekutivy Komunistické internacionály (KI), jejímž členem se stal v roce 1928. V únoru 1936 se vrátil do Československa (ČSR), kde dostal amnestii výměnou za předchozí podporu prezidentské volby Edvarda Beneše ze strany komunistických poslanců. Po zákazu KSČ koncem roku 1938 v důsledku mnichovských událostí a vzniku tzv. druhé republiky opětovně odešel do exilu a stal se členem moskevského vedení KSČ. Koncem války 1945 se mu při politických jednáních s londýnskou politickou reprezentací a prezidentem E. Benešem podařilo prosadit maximální požadavky na složení budoucí vlády Národní fronty Čechů a Slováků, načež se stal náměstkem předsedy vlády. Po vítězství komunistů ve volbách v roce 1946 byl jmenován předsedou vlády. Své funkce využíval k posílení stranických pozic a k prosazování sovětských zájmů v tuzemském politickém a hospodářském životě. Po komunistickém únorovém státním převratu v roce 1948 a abdikaci E. Beneše v červnu 1948 byl zvolen prezidentem republiky. Jako nejmocnější muž ve státě se plně podřídil sovětské mezinárodní politice, v zemi byla utužena diktatura, nastolen kurs ostré militarizace, a nakonec došlo i na politické monstrprocesy související „hledáním nepřátel uvnitř strany“. Zemřel v březnu 1953 krátce po návratu z pohřbu sovětského diktátora J. V. Stalina na komplikace spojené se syfilitickým onemocněním.

V letech 1953−1990 byly jeho ostatky uloženy v Národním památníku v Praze na Vítkově (do roku 1962 byly po sovětském vzoru nabalzamované v mauzoleu, poté zpopelněny). Po smrti zůstal po celou éru československého komunistického režimu uctívaným symbolem KSČ.

K dalšímu čtení

DOSKOČIL, Zdeněk: Gottwlad Klement. In: Biografický slovník českých zemí. Go−Gz. Praha: Academia – Historický ústav AV ČR, 2017, s. 699−701. PERNES, Jiří: Gottwlad Klement. s. 362−367. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) A–K. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, s. 362−367.

i
Narození:
23. 11. 1896
Dědice (okr. Vyškov)
Úmrtí:
14. 3. 1953
Praha
Člen KSČ:
Ano
Národnost:
česká
Manžel / manželka:
Marie (Marta) Holubová (1899)
Děti:
Marta (1920)