János Gyöngyösi

Po maturitě na gymnáziu studoval na Fakultě humanitních studií budapešťské univerzity, kterou dokončil po návratu z bojišť první světové války v roce 1920. V letech 1920−1921 se živil jako překladatel francouzské literatury a posléze založil vlastní liberální noviny „Békésmegyei Közlöny“ (od roku 1935 pak nesly název „Alföldi Népújság“). V roce 1931 vstoupil do Nezávislé malorolnické strany a od roku 1939 byl členem jejího ústředního výkonného výboru. Za druhé světové války, v níž se Maďarské království regenta Miklóse Horthyho stalo od roku 1940 jedním z tzv. satelitů hitlerovského Německa, působil jako novinář a v souvislosti se zhoršením maďarsko-rumunských vztahů byl povolán do armády, v jejíchž jednotkách ponejvíce sloužil jako záložní důstojník v Debrecínu poblíž maďarsko-rumunských hranic. V roce 1943 byl v důsledku zdravotních komplikací z armády propuštěn. Od roku 1944 v obnoveném vydávání svých novin podporoval antihitlerovskou koalici „Alföldi Népújság“. Navázal kontakty se sovětskými vojenskými orgány, převzal redakci maďarsky psaných vojenských novin 2. ukrajinského frontu a podílel se na vydávání letáků vyzývajících maďarské vojáky ke kapitulaci. Díky vazbám na sovětské vojenské a politické činitele se stal po vpádu Rudé armády do Maďarska členem ustavujícího Prozatímního národního shromáždění a od 22. 12. 1945 do 22. 5. 1947 pak působil jako ministr zahraničních věcí. Dne 20. 1. 1945 podepsal v Moskvě jako předseda Maďarského výboru pro příměří smlouvu o příměří a v letech 1946−1947 vedl maďarskou delegaci na Pařížské mírové konferenci, kde se jednalo o uzavření mírových smluv s někdejšími spojenci nacistů (v důsledku podpisu mírové smlouvy v únoru 1947 ztratilo Maďarsko velkou část svých území, např. Severní Transylvánii). Ve vysoké vládní funkci si záhy uvědomil, že poválečná politika Sovětského svazu (SSSR) vůči Maďarsku není zárukou budoucího rozvoje země, a začal posilovat vazby se Západem (USA, Velká Británie), což bylo usnadněno prozápadními postoji premiéra Ference Nagyho. Jeho pád přišel ve spojitosti s odstoupením Nagyho v souvislosti s kauzou generálního tajemníka malorolnické strany Bély Kovácse, zatčeného v důsledku komunistických obvinění, a nástupem komunistů k moci. Od 12. 8. 1947 až do své smrti 29. 10. 1951 zastával funkci prezidenta Finančního centra a zároveň byl v letech 1949−1951 poslancem maďarského parlamentu.

KONTLER, László: Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. Magyar Életrajzi Lexikon, János Gyöngyösi (online, 13. 9. 2023): https://en.wikipedia.org/wiki/J%C3%A1nos_Gy%C3%B6ngy%C3%B6si Wikipedia – A szbad enciklopedia, János Gyöngyösi (online, 13. 9. 2023): https://hu.wikipedia.org/wiki/Gy%C3%B6ngy%C3%B6si_J%C3%A1nos_(politikus)