Jan Hanzlík

V roce 1906 se s rodinou přestěhoval do Vídně. V roce 1919 se vyučil obchodním příručím a na doporučení svého přítele nastoupil místo na československém generálním konzulátu ve Vídni, kde pracoval jako úředník do roku 1930. Mezitím si dálkově dodělal maturitu na reálce v Bratislavě. V letech 1930−1936 působil na československém vyslanectví v Buenos Aires v Argentině a poté krátce i v brazilském Riu de Janeiru. V letech 1936−1938 byl zaměstnán na ministerstvu zahraničních věcí (MZV) v Praze a poté poslán do španělského San Sebastianu, kde byl v té době úřad generálního československého agenta jako nejnižší forma diplomatického zastoupení. Po nacistické okupaci a zrušení úřadu se v dubnu 1939 vrátil do protektorátu Čechy a Morava, přestěhoval se k rodině své manželky do Dírné u Soběslavi, kde pracoval jako komisionář Výsadní obilní společnosti. V roce 1940 se vrátil do Prahy, kde nastoupil místo v opčním oddělení protektorátního ministerstva vnitra. Reorganizací úřadu v červenci 1942 došlo k přeřazení jeho oddělení pod generálního velitele uniformované protektorátní policie (Generallkommandant der Uniformierten Protektoratspolizei), kde působil až do konce války v květnu 1945. Po okupaci opětovně nastoupil do služeb MZV, nejprve jako referent pasového oddělení, posléze jako referent v archivu a knihovně, a nakonec jako úředník organizačního oddělení, kde byl až do roku 1949. V roce 1946 vstoupil do Československé strany národně socialistické (ČSNS) a její skupinu organizoval i na MZV. Po komunistickém státním převratu v únoru 1948 z důvodu obavy ze ztráty zaměstnání podal přihlášku do Komunistické strany Československa (KSČ), kam byl přijat s dvouletou kandidátní lhůtou. Dne 7. 11. 1949 byl zadržen v souvislosti se zatýkáním národních socialistů v kauze související s „Miladou Horákovou a spol.“ (či také „akce Střed“). Ve vyšetřovací vazbě napsal elaborát týkající se kritického hodnocení poměrů v poválečné i poúnorové organizaci MZV. Dne 29. 7. 1950 byl odsouzen společně s dalšími obviněnými ke čtyřem letům odnětí svobody za neoznámení bývalého diplomata JUDr. Jaromíra Kopeckého, jenž měl v rámci „ilegální organizace“ národních socialistů plánovat ovládnutí MZV po budoucím „státním převratu“.

Koncem 60. let byl jeho případ znovu přešetřován v rámci rehabilitačních řízení, čehož se bohužel nedožil. Rozsudek z července 1950 byl zrušen rozhodnutím Městského soudu v Praze dne 22. 5. 1968 a dán k novému projednání, které proběhlo v září téhož roku. Na základě soudního rozhodnutí byl zproštěn obžaloby.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV, sv. 48, sv. 55, sv. 81, sv. 89.