František Karel Hejda

Narodil se do rodiny ředitele měšťanské školy a hudebníka. Jeho bratranci byli nakladatel Antonín Hejda (1863–1903) a prozaik a důstojník Karel Jan Hejda (1876–1958). Po dokončení základní školní docházky navštěvoval klasické gymnázium v Mladé Boleslavi, kde maturoval v roce 1883. Poté vystudoval sedm semestrů Právnické fakulty C. k. české Karlo-Ferdinandovy univerzity, načež působil v letech 1887−1890 jako advokátní koncipient. Na přelomu 80. a 90. let začal pracovat také jako novinář a zároveň se věnoval hře na klavír, přičemž mezi své přátele počítal i světoznámého českého skladatele Antonína Dvořáka, s nímž coby reportér a redaktor hudební revue Dalibor (1888−1895) absolvoval v roce 1890 koncertní turné ve Frankfurtu nad Mohanem. V letech 1895−1899 působil jako žurnalista Světozoru, od roku 1898 byl v redakci Národní politiky, kde se podílel na hudební a soudní rubrice. Byl členem Spolku spisovatelů beletristů Máj a v roce 1917 podepsal Manifest českých spisovatelů. Kromě článků o hudbě psal také humoristické povídky z úřednického a kavárenského prostředí („Karikatury“, 1898; „Z davu“, 1900; „Krajané a kolemjdoucí“, 1905; „Na výsluní“, 1907; „Pimprlata a komedianti“, 1908; „Vrabci na střeše“, 1909; „U Krásů a v sousedství“, 1911; „Z deště pod okap“, 1912). Zkušenosti soudního zpravodaje zanesl do tří svazků soudniček – „Ze soudní síně“ (1904–1906) a „Pod věží“ (1909). Byl rovněž autorem překladů veseloher „Katakomby“ (1901, později zfilmováno) a „Slaměný klobouk“ a libreta k baletní pantomimě Oskara Nedbala „Pohádka o Honzovi“ (1898). Oženil se s Marií Pokornou, s níž měl dvě děti. Syn Jiří Hejda (1895–1985) byl jedním z odsouzených v procesu s „Miladou Horákovou a spol.“.

Český hudební slovník osob a institucí, MACEK, Petr: Hejda, František Karel (online, 11. 3. 2025): https://slovnik.ceskyhudebnislovnik.cz/component/mdictionary/?task=record.record_print&tmpl=component&id=722; KUČERA, Martin: František Karel Hejda. In: Biografický slovník českých zemí. Hav−Hel. Praha: HÚ AV ČR − Academia, 2020, s. 425−426.