Konrad Henlein

Rodák z Vratislavic nad Nisou, syn německého úředníka a starosty a matky česko-německého původu. Dětství strávil v rakouském Linci, později žil ve Znojmě a v severočeském Rychnově u Jablonce nad Nisou. V roce 1916 se po dokončení studia na obchodní akademii dobrovolně přihlásil do armády. Během první světové války byl na podzim 1917 zajat na italské frontě a až do konce války zůstal v zajetí na Sardínii. Po vzniku Československa (ČSR) v roce 1918 byl zaměstnán v jablonecké pobočce banky Kreditanstalt der Deutschen. Více se však angažoval v turnerském tělovýchovném spolu DTV, kde se postupně vypracoval do pozice vedoucího mládeže ještědsko-jizerské turnerské župy. V roce 1925 odešel do Aše pracovat jako učitel tělocviku u tamního turnerského spolku. Zde se oženil a konvertoval z katolické církve na evangelickou. Inspirován myšlením vídeňského profesora Othmara Spanna o budoucí německé stavovské říši vstoupil do tajného spolku Kameradschaftsbund. Po vynuceném ukončení činnosti německých nacionalistických stran, Německé národně socialistické strany dělnické (Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei − DNSAP) a Německé nacionální strany (Deutsche Nationalpartei − DNP), v roce 1933, zaujala jejich místo Sudetoněmecká vlastenecká fronta (Sudetendeutsche Heimatsfront − SHF) v čele s Henleinem, ze které se později utvořila SdP. Henlein a jeho okolí z Kameradschaftsbundu se z počátku snažil v hnutí prosazovat myšlenky německého stavovského státu a dostával se tak do vnitrostranické konfrontace s politicko-nacionalistickým proudem podporovaným říšskými nacisty. Straně se podařilo v roce 1935 zvítězit ve volbách a Henlein se stal poslancem NS. SdP se snažila navenek vystupovat jako otevřená k dialogu ohledně práv německé menšiny v Československu, ve skutečnosti se však stále více řídila požadavky Adolfa Hitlera a stala se jeho prodlouženou rukou. V roce 1937 pak Henlein po schůzce s Hitlerem zcela plnil jeho požadavky. Snaha o rozbití Československa nacisty prostřednictvím K. Henleina se otevřeně projevila na jaře roku 1938 tzv. Karlovarským programem a následnými záměrně nesplnitelnými požadavky. Při Sudetoněmecké straně vznikly vlastní polovojenské oddíly, které se staly hlavními účastníky tzv. henleinovského puče v září 1938, kdy v koordinaci s Hitlerovým Německem vyvolaly v německých oblastech nepokoje a násilné akce vůči československým složkám. Povstání bylo zakrátko potlačeno, SdP zakázána a K. Henlein uprchl do Německa. Záhy nato vypukly intenzivnější násilné akce za účasti nově utvořeného SdFK v čele s K. Henleinem a Československo vyhlásilo všeobecnou mobilizaci. Události v Sudetech pak pomohly Hitlerovi v argumentaci při snaze přesvědčit Francii a Spojené království o nutnosti podstoupit německojazyčná území Velkoněmecké říši. Po obsazení Sudet na základě Mnichovské dohody byl K. Henlein jmenován říšským komisařem pro Sudetoněmecká území, tamním vedoucím Národně socialistické německé dělnické strany (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei − NSDAP), do které byla Sudetoněmecká strana začleněna, stal se říšským poslancem a později také Obergruppenführerem jednotek SS (Schutzstaffel). Na jaře 1939 byl jmenován vedoucím protektorátní civilní správy a od 15. 4. 1939 do konce války působil ve funkci říšského místodržícího Sudetské župy. Podílel se na násilné perzekuci Čechů, Židů a dalších skupin obyvatelstva v Sudetech. Jeho rozhodovací moc a sláva byly v porovnání s předválečným obdobím velmi omezené. V květnu 1945 se mu podařilo dostat se z Liberce do zajetí americké armády. Po kapitulaci nacistického Německa spáchal v plzeňském internačním táboře sebevraždu.

MAREK, Pavel: Sudetoněmecká strana. In: MALÍŘ, Jiří a kol.: Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu v letech 1861−2004. Brno: Doplněk, 2005, s. 893−909. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. I. díl A–J. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 446. VESELÝ, Martin: Henlein, Konrad Ernst. In: DOSKOČIL, Zdeněk a kol.: Biografický slovník českých zemí. Hem−Hi. Praha: Academia – Historický ústav AV ČR, 2021, s. 480−481.