Ignác Herškovič

V rodné obci Teresva se učil půldruhého roku mlynářem a poté odešel do Brna, kde chtěl studovat průmyslovou školu. Mezitím vstoupil na přelomu let 1931−1932 do Komsomolu a v důsledku dalších politických aktivit (např. komunistická agitace mezi vojáky) v rámci Komsomolu a Komunistické internacionály (KI) z jeho dalšího studia nakonec sešlo. Posléze byl KI pověřen tajným stranickým úkolem spočívajícím ve vybudování tajných přechodů hranic z Podkarpatské Rusi do Rumunska, což úspěšně splnil. V roce 1935 odešel do Nitry, kde se živil nejprve jako dělník ve skladě na dřevo a později jako zásobovač velkoobchodu. Dále se také angažoval v rámci Komunistické strany Československa (KSČ), jejímž oficiálním členem se stal v roce 1936. Koncem třicátých let absolvoval povinnou vojenskou prezenční službu a v armádě prožil také krizové období kolem mnichovských událostí v září 1938. Po nacistické okupaci v březnu 1939 a demobilizaci se mu podařilo odejít za pomoci britské organizace Českého svěřeneckého fondu uprchlíků (Czech Refugee Trust Fund, CRTF) přes Polsko do exilu ve Velké Británii, kde se živil v dřevařském průmyslu. Opětovně se začal angažovat v rámci komunistických aktivit a po vstupu Sovětského svazu (SSSR) do války v červnu 1941 vstoupil do československé zahraniční armády, v rámci jejíchž jednotek se účastnil tažení ve Francii. V roce 1944 utrpěl během dělostřelecké palby zranění a po vyléčení nastoupil do zaměstnání v dopravním a repatriačním odboru exilového Ministerstva sociální péče. Po návratu do Československa (ČSR) v roce 1945 pracoval chvíli jako úředník na Místním národním výboru (MNV) v Karlových Varech a poté v roce 1946 v rámci obsazování pohraničí po vysídlených Němcích převzal ve Starém Sedle hospodářství s námezdním mlýnem o výměře cca 12 hektarů. Po komunistickém únorovém převratu v roce 1948 nastoupil, díky své předválečné známosti s JUDr. Vojtěchem Jančíkem (vysoce postavený funkcionář mající na starosti kádrovou problematiku KSČ), práci kádrového tajemníka v národním podniku Československé mlýny. V lednu 1949 přešel jako kádrový ředitel do Ústředí pro hospodaření se zemědělskými výrobky. Z funkce byl odvolán v dubnu 1951 a poté pracoval v Pramenu, n. p., v Berouně, odkud po krátké době přešel do národního podniku Avia v Čakovicích, kde pracoval jako soustružník.

Archiv bezpečnostních složek - f. Hlavní správa vojenské kontrarozvědky (302), sign. 302-104-2