Adolf Hitler

Narodil se v malém rakouském městě Braunau na Innu jako syn celního úředníka. Toužil po dráze výtvarného umělce, ale vzhledem ke špatným studijním výsledkům nebyl přijat na Akademii výtvarných umění ve Vídni (Akademie der bildenden Künste Wien). Život v předválečné Vídni formoval jeho radikální názory a myšlení, které charakterizoval silný německý nacionalismus, šovinismus, odpor vůči liberalismu a marxismu a výrazný antisemitismus. Zúčastnil se bojů první světové války, kde v bitvě u Ypres utrpěl vážná zranění. Kapitulace Německa v listopadu 1918 jej těžce poznamenala a přiměla ke vstupu do politiky. Stal se členem marginální Německé dělnické strany (Deutsche Arbeiterpartei, DAP) − záhy přejmenované na Národně socialistickou německou dělnickou stranu (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, NSDAP) − a roku 1921 převzal její vedení. V roce 1923 se v době rostoucí ekonomické krize pokusil zorganizovat převrat v Mnichově (tzv. pivní puč), který skončil neúspěchem. Nacisté si poté uvědomili, že cesta k moci je do budoucna možná jen legálním způsobem, tedy prostřednictvím vítězství ve volbách. Hitler se po nevydařeném puči ocitl na jistou dobu ve vězení, kde vytvořil první část svého nejznámějšího díla s názvem Mein Kampf (Můj boj). V něm obhajoval mimo jiné své antisemitistické postoje a rozvíjel teorie o nadřazenosti árijské rasy a vyvolenosti německého národa. Po propuštění vybudoval výkonný stranický aparát, ve kterém zastával neotřesitelnou pozici a obklopil se skupinou loajálních spolupracovníků (Rudolf Hess, Heinrich Himmler, Hermann Göring, Joseph Goebbels ad.). Součástí aparátu byly i významné polovojenské jednotky SS (Schutzstaffel) a SA (Sturmabteilung). Strana NSDAP získávala v průběhu 2. poloviny 20. let podporu napříč německou společností, především však u středních a nižších vrstev nespokojených s výsledky poválečného uspořádání Evropy a ekonomickými dopady versailleského mírového systému. Strana získala i díky své protimarxistické rétorice finanční podporu vlivných průmyslových a podnikatelských kruhů. Postupně se stala celonárodní politickou formací s unikátní podporou napříč společenskými vrstvami a náboženskými skupinami. Na přelomu 20. a 30. let její podpora kvůli vrcholící hospodářské krizi rostla a ve volbách v červenci 1932 se stala druhou nejsilnější stranou v zemi. Vážná politická krize a sílící tlak nacistů na přelomu let 1932 a 1933 nakonec přiměly prezidenta Paula von Hindenburga ke jmenování Hitlera do čela koaliční vlády v lednu 1933. Záhy po nástupu k moci se nacisté pustili do destrukce parlamentní demokracie a likvidace politických odpůrců. Požár Říšského sněmu (Reichstagu) v únoru 1933 posloužil jako záminka k pronásledování komunistů a dalších opozičních sil. Ve vyhrocené atmosféře se NSDAP podařilo zvítězit v posledních předválečných volbách do Reichstagu se ziskem 44 % a dosáhnout vytvoření vlády jedné strany. Do konce roku 1933 byly zrušeny všechny opoziční strany, odborové svazy i náboženské kongregace. K upevnění moci nového režimu přispěl i vznik nové tajné státní policie, gestapa (Geheime Staatspolizei), založené v dubnu 1933. Opozice uvnitř stranických struktur v podobě radikálních jednotek SA v čele s Ernstem Röhmem byla na Hitlerův příkaz během tzv. Noci dlouhých nožů v červnu 1934 zlikvidována, čímž si režim zajistil podporu armády a konzervativních kruhů. Po Hindenburgově smrti v srpnu 1934 došlo ke zrušení prezidentského postu a Hitler ve svých rukou nadále koncentroval veškerou moc z titulu funkce „vůdce a říšského kancléře“. V zahraniční politice směřovaly všechny jeho kroky k revizi versailleského mírového systému, přičemž hlavními cíli bylo sjednocení všech Němců v jednom státním celku a nalezení „životního prostoru“ (Lebensraum) ve východní Evropě. V roce 1933 vystoupilo Německo ze Společnosti národů. Roku 1935 se na základě plebiscitu připojilo hospodářsky klíčové území Sárska zpět k Německu. Ve stejném roce porušil Hitler versailleskou mírovou smlouvu tím, že znovu zavedl brannou povinnost a zahájil rozsáhlé znovuvyzbrojování Německa. Díky slabosti západních mocností se v roce 1936 odhodlal k obsazení dosud demilitarizovaného Porýní. Téhož roku byla vytvořena Osa Berlín−Řím jakožto spojenecký svazek autoritářských mocností Německa a Itálie, později doplněný o Japonsko. Své vojenské ambice a nové technické možnosti si německá armáda (Wehrmacht) poprvé vyzkoušela podporou nacionalistických sil v občanské válce ve Španělsku (1936−1939). V roce 1937 došlo k posílení Hitlerova vlivu v armádě a vypracování plánů na obsazení Rakouska a Československa (ČSR). Počátkem roku 1938 vstoupila německá vojska do Rakouska za účelem provedení tzv. anschlussu (připojení Rakouska k Říši). V průběhu roku 1938 pak Hitler stupňoval tlak na československou vládu prostřednictvím sudetských Němců v čele s Konrádem Henleinem v pohraničních oblastech Československa. Neochota jít do války kvůli československému spojenci nakonec vedla Velkou Británii a Francii k přijetí Mnichovské dohody, která vedla k odstoupení československých pohraničních území Německu. V březnu 1939 pak německé jednotky obsadily zbývající části českého území a na Slovensku byl vytvořen loutkový proněmecký stát. V srpnu 1939 uzavřela Říše překvapivý pakt o neútočení se Sovětským svazem (SSSR), který deklaroval nové rozdělení sfér vlivu ve východní Evropě. Výsledkem paktu byla německá invaze do Polska v září 1939, čímž vypukla druhá světová válka. V ní sklízel Hitler v letech 1939−1940 jeden úspěch za druhým v podobě obsazení území Dánska, Norska, Belgie a Francie. Jediný odpor v této době kladla Velká Británie, kterou se německé vzdušné síly neúspěšně pokusily vyřadit z bojů během letecké bitvy o Anglii. V červnu 1941 zahájila německá armáda operaci Barbarossa s cílem dobytí SSSR. Přes počáteční úspěchy a obrovské ztráty sovětské Rudé armády se Wehrmachtu nepodařilo dosáhnout rychlého dobytí země a zničení nepřítele. Tuhý sovětský odpor a vstup USA do vojenských operací přinesl obrat ve válce. Ten zpečetily další porážky německé armády v bitvách u El Alameinu a Stalingradu na přelomu let 1942−1943. Na pozadí válečných operací se odehrávala tragédie holokaustu evropských Židů, který vedl k jejich systematickému vyvražďování v koncentračních a vyhlazovacích táborech. Po vylodění západních spojeneckých sil v severní Francii v červnu 1944 a postupném osvobozování okupovaných území byla porážka Německa neodvratná. Dne 29. 4. 1945 se Hitler krátce před smrtí oženil se svou dlouholetou přítelkyní Evou Braunovou. Po nadiktování osobní závěti pak následujícího dne spáchali oba v obleženém Berlíně sebevraždu.

DURMAN, Karel: Popely ještě žhavé. Velká politika 1938–1991. I. díl: Válka a nukleární mír. Praha: Karolinum, 2004. Encyklopedie Britannica, Adolf Hitler (online, 1. 8. 2022): https://www.britannica.com/biography/Adolf-Hitler/World-War-II KERSHAW, Ian: Hitler. (I. díl) 1889−1936: Hybris. Praha: Argo, 2004. KERSHAW, Ian: Hitler. (II. díl) 1936-1945: Nemesis. Praha: Argo, 2004. TEED, Peter: Moderní oxfordský slovník 20. století. Praha: Knižní klub, 1994, s. 185.