Oldřich Hlas

Vyučil se soustružníkem v plzeňské Škodovce. Od roku 1918 se politicky angažoval v Československé sociálně demokratické straně dělnické a po vzniku KSČ v roce 1921 se stal jejím členem. Z doby svého pobytu v Plzni se znal také s pozdějším vysoce postaveným komunistickým funkcionářem a armádním důstojníkem, nechvalně proslulým Bedřichem Reicinem. Kvůli svým politickým aktivitám musel často měnit zaměstnání, pracoval např. jako kameník, dělník na stavbě železnice a od roku 1924 působil v pobočce Škodovky v Hradci Králové. V letech 1930−1931 byl vedením KSČ vyslán na studium do Mezinárodní leninské školy Komunistické internacionály (Kominterna) v Moskvě. Po návratu zastával funkci krajského tajemníka KSČ v Praze a v letech 1937−1939 i místo vedoucího redaktora nakladatelství Pokrok. Za nacistické okupace pracoval jako frézař v Českomoravské-Kolben-Daněk (ČKD) a zapojil se do komunistického protinacistického odboje. Po osvobození v roce 1945 zastával funkci předsedy Obvodního národního výboru (ONV) v Praze XII a o rok později se stal členem ZNV v Praze. Po komunistickém únorovém státním převratu v roce 1948 byl tajemníkem pražského krajského AV NF. V listopadu 1951 přešel do služeb Ministerstva zahraničních věcí (MZV) a již v dubnu 1952 byl jmenován vyslancem v Norsku (s akreditací pro Island) po odvolaném a zatčeném Antonu Vasekovi. V polovině prosince 1954 náhle zemřel v Oslu.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-8, sv. 25.

DEJMEK, Jindřich a kol.: Diplomacie Československa. Díl II.: Biografický slovník československých diplomatů. Praha: Academia, 2003, s. 355.