Václav Holub

Po vychození měšťanské školy se vyučil zedníkem, načež v letech 1926−1930 vystudoval také Zemskou průmyslovou školu stavební v jihočeské Volyni. Po absolvování povinné vojenské služby ve Vimperku se v průběhu 20. a 30. let živil jako stavební dělník či stavbyvedoucí na Slovensku a Podkarpatské Rusi. V letech 1934−1938 působil jako technický úředník městské správy v Košicích. Od roku 1923 se politicky angažoval v Československé sociálně demokratické straně dělnické. V rámci stranických funkcí zastával v letech 1934−1938 posty místopředsedy Ústředí sociálnědemokratické mládeže, člena Zemského výkonného výboru v Bratislavě a politického tajemníka mládežnické organizace v Košicích. Vedle toho se také angažoval v Dělnické akademii a Dělnické tělovýchovné jednotě. V letech 1938−1939 patřil k mladé generaci sociální demokracie v Národní straně práce. Od září 1938 do ledna 1940 byl zároveň jedním z hlavních představitelů levicového Národního hnutí pracující mládeže, které se po okupaci nacisty v březnu 1939 přeměnilo v odbojovou organizaci. Vedle toho zastával také funkci generálního tajemníka mládeže okupanty povoleného Národního souručenství, čímž kryl svoje rezistentní aktivity. V únoru 1940 byl nucen uprchnout společně se sociálním demokratem a poválečným ministrem výživy Václavem Majerem (1904–1972) před hrozícím zatčením do exilu ve Francii. Vstoupil do Československé zahraniční armády, s jejímiž jednotkami se po kapitulaci Francie v červnu 1940 přesunul do Velké Británie. Zde se politicky angažoval ve vojenské skupině československé sociální demokracie v exilu (od roku 1942 byl jejím mluvčím), přičemž přispíval do exilových periodik a vystupoval v československém vysílání British Broadcasting Corporation (BBC). V roce 1944 se vrátil s naší armádou do Francie, kde se účastnil obléhání Dunkirku. V březnu 1945 se coby zástupce sociální demokracie účastnil moskevských jednání o poválečném uspořádání Československa (ČSR). Po okupaci se stal jedním z vrcholných představitelů Československé sociální demokracie (ČSD) – v letech 1945–1948 byl členem jejího Ústředního výkonného výboru a stal se tajemníkem ministra výživy Václava Majera. Mimoto také zasedal jako poslanec v Národním shromáždění a zároveň se angažoval coby místopředseda a předseda Sdružení zahraničních vojáků. V poválečném období patřil k zastáncům autonomie ČSD, nezávislé na politice Komunistické strany Československa (KSČ), čímž se dostal do konfliktu se stranickým křídlem v čele se Zdeňkem Fierlingerem. Po komunistickém únorovém převratu v roce 1948 byl zbaven všech funkcí a vyloučen z ČSD, která se krátce nato spojila s KSČ.

V březnu 1948 odešel do exilu ve Velké Británii, kde v Londýně působil jako administrativní ředitel textilního podniku a dále se politicky angažoval v exilové sociální demokracii jako člen předsednictva, generální tajemník (1950–1970) a její zástupce v mezinárodních organizacích – Socialistické internacionále a Socialistické unii střední a východní Evropy. Vedle toho také působil v Radě svobodného Československa. V letech 1950–1964 byl i vydavatelem a redaktorem exilového časopisu „Demokracie a socialismus“. Po pádu komunistického režimu se v roce 1990 účastnil obnovovacího sjezdu sociální demokracie v Praze a taktéž došlo k jeho povýšení do hodnosti plukovníka ve výslužbě. V roce 1997 vyšla kniha jeho vzpomínek „Vítězství i prohry. Život na pozadí 20. století.“

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. j. 811.

TOMEŠ, Josef: Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878−2003. Biografický slovník. Praha: Demos, 2004, s. 54. TOMEŠ, Josef: Václav Holub. In: Biografický slovník českých zemí. Hi-Hol. Praha: Academia – Historický ústav AV ČR, 2005, s. 798.