Alois Janáček

V roce 1918 maturoval na vyšší státní reálce v Hradci Králové, kde jeho otec pracoval na železnici. V letech 1918−1923 vystudoval obor stavebního inženýrství na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) a od února 1924 pracoval u jihlavského městského stavebního úřadu, nejprve jako inženýr, v letech 1925−1939 působil ve funkci vedoucího instituce. Již od studentských let se veřejně angažoval. Byl členem Ústředí katolického studentstva (v letech 1919−1920 jeho předsedou) v Praze a redaktorem studentského časopisu Jitro. Politicky se profiloval v Československé straně lidové (ČSL) na Jihlavsku, kde byl také členem a později i starostou tamní jednoty katolického tělovýchovného spolku Orel. Byl činný také na poli kulturním coby člen a předseda ochotnického spolku Klicpera v Jihlavě. Po nacistické okupaci byl krátce zadržen gestapem a vězněn v Jihlavě a ve Znojmě. Po propuštění se vrátil na řadovou pozici do jihlavského stavebního úřadu, kterou zastával i v poválečných letech. V roce 1942 byl během tzv. heydrichiády popraven jeho bratr s manželkou za pomoc parašutistům z operace „Anthropoid“. Během osvobození se Alois Janáček stal členem Revolučního a posléze i Místního národního výboru (MNV) v Jihlavě za ČSL. V letech 1945−1948 byl poslancem Prozatímního i Ústavodárného Národního shromáždění, a také působil v Krajském výboru ČSL v Jihlavě. Po komunistickém únorovém státním převratu v roce 1948 kritizoval tu část ČSL, která kolaborovala s nastoupivším režimem. Byl propuštěn z jejích řad i ze zaměstnání a musel se živit jako pomocný dělník na stavbě. Dne 6. 1. 1949 byl zatčen Státní bezpečností (perzekuován byl také jeho syn Jan a dcera Marie) a dne 2. 11. 1949 odsouzen za velezradu na doživotí (posléze změněno na 25 let).

Ve výkonu trestu byl v Plzni na Borech, kde ho více jak rok na samotce fyzicky týral místní dozorce, a poté v Praze na Pankráci, kde pracoval v projekční kanceláři. Propuštěn byl na amnestii prezidenta republiky v květnue 1960. Chvíli pracoval jako pomocný dělník, načež došlo dne 12. 6. 1961 k jeho opětovnému zadržení kvůli údajnému páchání trestné činnosti, která měla souviset se snahou o založení ilegální „Křesťanskodemokratické strany“. Podruhé byl odsouzen na pět let vězení, které si odpykával opětovně v pankrácké věznici. V červnu 1964 ho stihla mozková mrtvice, načež byl na naléhání manželky propuštěn v prosinci téhož roku na svobodu ze zdravotních důvodů. Po návratu žil v Jihlavě v invalidním důchodu.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. j. 978.

Město Jihlava, PETRŮJOVÁ, Jana: Alois Janáček (online, 5. 3. 2025): https://www.jihlava.cz/janacek-alois-ing/d-551199 PEHR, Michal a kolektiv. Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. Praha: Akropolis, 2007, s. 110. Ústav pro studium totalitních režimů, cena Václava Bendy udělená in memoriam Aloisi Janáčkovi (online 5. 3. 2025): https://www.ustrcr.cz/o-nas/cena-ustr/slavnostni-predani-ceny-vaclava-bendy-2014/