Karel Janoušek

V roce 1912 maturoval na Vyšším reálném gymnáziu v Přerově, poté absolvoval abiturientský kurs na místní německé obchodní škole a následující tři roky pracoval jako úředník. V důsledku vypuknutí první světové války narukoval v červnu 1915 do rakousko-uherské armády, v jejíchž řadách bojoval na italské a ruské frontě, kde padl v červenci 1916 do zajetí. V srpnu 1916 vstoupil do srbské armády v rámci II. dobrovolnické srbské divize, ale již v říjnu téhož roku přešel do československých legií. Absolvoval důstojnickou školu při štábu Československé střelecké brigády v Berezné a posléze se v rámci legií zúčastnil řady bitev, např. u Zborova, Bugulmy, Melekese ad. Do nově vzniklého Československa (ČSR) se vrátil koncem ledna 1920 v hodnosti kapitána. Svůj další život spojil se službou v československé branné moci – postupně působil ve funkci velitele praporu p. pl. 2 Jiřího z Poděbrad, jako pobočník velitele XXII. brigády v Košicích a v roce 1923 absolvoval Válečnou školu. Poté nastoupil v únoru 1924 službu u vojenského letectva. Působil ve Vojenském leteckém učilišti v Chebu, kde také dokončil výcvik leteckého pozorovatele a pilota. V dalším průběhu dvacátých a třicátých let sloužil u několika leteckých pluků a u III. (leteckého) odboru ministerstva národní obrany (MNO), účastnil se vojenských leteckých závodů, absolvoval zahraniční stáže u francouzského letectva a v lednu 1937 byl povýšen na brigádního generála. Vedle toho zastával od roku 1933 funkci velitele zemského letectva v Čechách a mimo to také vystudoval v červnu 1939 obor meteorologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Stalo se tak v době, kdy již byly české země okupovány nacisty. V listopadu 1939 odešel do exilu ve Francii, kde se záhy stal velitelem formujícího se letectva Československé zahraniční armády. V této funkci vydržel do března 1940, kdy byl nahrazen brig. gen. Ing. Aloisem Vicherkem. Po nacistické invazi do Francie odplul v červnu 1940 do Velké Británie, kde se záhy stal nejdůležitějším představitelem československého exilového letectva při jednáních s britskými vládními a vojenskými orgány. Především díky jeho energickým zásahům se českoslovenští letci okamžitě zapojili do bojových akcí, operačně podřízených Královskému britskému letectvu (Royal Air Force, RAF). Jako koordinační a styčný orgán byl mezi československými exilovými vojenskými úřady a britským letectvem vytvořen Inspektorát československého letectva (IČL), do jehož čela byl jmenován v britské vojenské hodnosti Air Commodore (ekvivalent brig. gen.) a posléze Air Vice Marshal. Funkci inspektora československého letectva ve Velké Británii vykonával do října 1945, od května téhož roku v hodnosti Air Marshal. Již za války se zasazoval o budoucí rozvoj letectví na území osvobozeného Československa (ČSR), přičemž se snažil reflektovat nebývalý technický pokrok vzešlý z válečných událostí. Podílel se na vypracování několika mezinárodních smluv týkajících se civilního letectví a participoval na vzniku Prozatímní mezinárodní organizace civilního letectví (Provisional International Civil Aviation Organization). Po návratu do ČSR nebyl kvůli nastupující orientaci československé armády na SSSR přijatelný pro funkci vrchního velitele letectva, a tak přijal nabízenou pozici podnáčelníka hlavního štábu pro zvláštní úkoly. V únoru 1947 pak byl jmenován do funkce zatímního inspektora protiletecké ochrany u hl. št. Krátce po komunistickém únorovém převratu v roce 1948 byl odeslán na zdravotní dovolenou a k 1. 6. 1948 přeložen do výslužby. Mezitím byl však koncem dubna 1948 zatčen při pokusu o útěk z ČSR, který vyprovokovaly orgány komunistického vojenského obranného zpravodajství (5. odd. hl. št.). Dne 17. 6. 1949 byl Vrchním vojenským soudem v Praze odsouzen na 18 let odnětí svobody, které mu bylo po odvolacím líčení ještě o jeden rok navýšeno. Trest si odpykával na Borech, v Opavě, v Leopoldově a na Ruzyni. Pro údajný pokus o útěk z plzeňské věznice v září 1949 byl v novém procesu odsouzen dne 28. 3. 1950 na doživotí.

V letech 1956−1957 během pobytu v ruzyňské věznici zřejmě na nátlak StB spolupracoval s jejími příslušníky na případu v tamním objektu vězněného někdejšího velitele ženijní školy Waffen SS v Hradištku, SS-Oberführera Emila Kleina. V květnu 1957 proběhla revize jeho případu a rozsudkem Nejvyššího soudu v Praze mu byl trest snížen na čtyři roky. V květnu 1960 byl po dvanácti letech propuštěn na amnestii. Poté pracoval jako inventurník v národním podniku Textil Praha až do svého odchodu do důchodu v roce 1967. V roce 1968 byl rehabilitován. Po pádu komunistického režimu v ČSR mu byla v srpnu 1990 navrácena hodnost divizního generála a v prosinci 1991 byl in memoriam povýšen na armádního generála.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-5750 MV, arch. č. V-1856 PL.

RAJLICH, Jiří: RNDr. Karel Janoušek. In: Vojenské osobnosti odboje 1939–1945. Praha: VHÚ Praha – VHÚ Bratislava, 2005, s. 117−119.