Ludvík Kalina

Od počátku třicátých let se angažoval v Komunistickém svazu mládeže (Komsomolu) a v roce 1932 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). V roce 1937 začal studovat práva, která byl nucen přerušit v důsledku svého zatčení maďarskými bezpečnostními složkami pro blíže nespecifikovanou „politickou činnost“, které se zřejmě odehrálo po podepsání mnichovské dohody a následné tzv. první vídeňské arbitráži (2. 11. 1938), jež měla za následek odstoupení části území Slovenska Maďarskému království. Po ustanovení samostatného Slovenského státu a okupaci zbytku českých zemí nacisty v březnu 1939 se mu podařilo uprchnout do exilu ve Velké Británii. Zde se coby komunista angažoval v levicové organizaci Mladé Československo a v roce 1940 se seznámil se svojí budoucí manželkou, britskou státní příslušnicí. Po útoku nacistů na SSSR narukoval v září 1941 v Leamingtonu do československé zahraniční armády, kde sloužil jako spojař u dělostřeleckého pluku v rámci Československé samostatné obrněné brigády. V roce 1945 se vrátil do osvobozeného Československa (ČSR), změnil si příjmení z „Kaina“ na „Kalinu“ a pracoval v Hospodářské skupině československého textilního a oděvního průmyslu. Po únorovém komunistickém státním převratu se stal náměstkem generálního ředitele podniku výsadní společnosti Centrotex, zabývající se především exportem textilních výrobků. V červnu 1950 byl zatčen pro údajnou sabotáž v rámci československého zahraničního obchodu.

Dne 12. 6. 1954 byl odsouzen k 15 letům odnětí svobody, avšak v důsledku přešetření jeho případu došlo již o dva roky později k jeho propuštění. Poté pracoval jako dělník a úředník v národním podniku Pozemní stavby. V roce 1964 byl rehabilitován a posléze do roku 1967 pracoval jako úředník v národním podniku Obchod s textilem – oborové ředitelství v Praze 1. Koncem března 1967 se společně s manželkou a synem legálně vystěhoval do Velké Británie. Díky znalosti trhů zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci se v 70. a 80. letech stal zaměstnancem nadnárodních firem specializujících se na rozvíjení obchodních vztahů se státy tzv. socialistické soustavy či s „rozvojovými“ zeměmi. Díky svým zahraničním cestám do zemí tzv. východního bloku se opětovně dostal do hledáčku bezpečnostních složek pro podezření ze špionáže pro britskou zpravodajskou službu. Jeho „rozpracování“ však tuzemská Státní bezpečnost (StB) ukončila počátkem 80. let s negativním výsledkem.

Archiv bezpečnostních složek - f. Inspekce ministra vnitra (A 8/2), inv. j. 65; sb. Svazky kontrarozvědného rozpracování (KR), arch. č. KR-794219 MV.