František Klátil

Narodil se do chudých poměrů jako syn zlínského obuvníka. Po vychození obecné a měšťanské školy ve Zlíně odešel do Vídně, kde se vyučil otcově profesi. Od mládí se zajímal o žurnalistiku a psal poezii. Ve Vídni se zapojil do kulturního života tamější československé kolonie a stal se členem mládežnických struktur Československé strany národně socialistické (ČSNS), s níž spojil své budoucí politické aktivity. Již během pobytu v rakouské metropoli se vydal na novinářskou dráhu a od roku 1922 působil jako redaktor tamějšího národně socialistického listu „Boj“. Po přesunu do Prahy roku 1926 se stal ústředním tajemníkem národně socialistické mládeže a redaktorem jejího periodika „Mladé proudy“. Od roku 1930 působil jako redaktor stranického deníku „České slovo“ a v první polovině 30. let navštívil jako zpravodaj celou řadu evropských zemí, včetně Sovětského svazu (SSSR); na základě této návštěvy vydal roku 1931 kritickou reportáž s názvem „Na chvíli v SSSR“. V letech 1936 až 1939 působil jako dopisovatel „Českého slova“ v Paříži. Po vypuknutí druhé světové války na podzim 1939 se zapojil do vznikajících zahraničních československých vojenských jednotek ve Francii a posléze ve Velké Británii. Během svého působení v armádě zůstával literárně činný a kromě vlastenecké poezie, jež měla za úkol povzbudit morálku mužstva, psal i kritické glosy, v nichž nešetřil ani československou londýnskou reprezentaci (texty „Sláva má starosti“; „Jak to bylo v Paříži“). Po návratu do osvobozené vlasti na jaře 1945 patřil k nejvýraznějším představitelům ČSNS a v témže roce usedl poprvé do poslanecké lavice Prozatímního Národního shromáždění. Svůj mandát obhájil ve volbách v květnu 1946 do Ústavodárného Národního shromáždění. Patřil k zavilým odpůrcům snah představitelů Komunistické strany Československa (KSČ) o převzetí moci v zemi. V tisku a během setkání s občany tvrdě kritizoval jednostrannou orientaci vlády řízené komunisty na SSSR a také poukazoval na negativní ekonomické dopady spojené s poválečným odsunem německého obyvatelstva. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se z obavy před perzekucí rozhodl odejít do exilu v Londýně.

Roku 1954 odešel do USA. Zde redigoval měsíčník Rady svobodného Československa „Československé noviny“, avšak hmotná nouze jej přiměla hledat práci převážně v dělnických profesích. Mezi lety 1958 a 1964 pracoval jako námořník na zaoceánské lodi Hope-Monterey, s níž procestoval všechny světadíly. I v této době zůstával literárně činný, psal povídky i poezii. Jeho velkolepé třídílné pojednání o dějinách socialismu v českých zemích v letech 1897 až 1948 zůstalo za jeho života nepublikováno; vydání se dočkalo až dlouho po jeho smrti ve vydavatelství Melantrich roku 1992 pod názvem „Republika nad stranami“.

Archiv bezpečnostních složek - f. Velitelství Státní bezpečnosti (310), sign. 310-74-1.

MAREK, Pavel a kol.: Politické strany II. Díl 1938–2004. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu v letech 1861–2004. Brno: Doplněk, 2005, s.1145. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 63–64.